Irsko - Den 7.

Odpočinkový den, který se úplně nepovedl

8.4.2025

V noci mě vzbudily jak hovadská zima, tak i neskutečná bolest holeně. Cítím se, jako by mi do ni někdo právě fakt silně kopnul a do rána to neustane. Naštěstí màm právě na tento den naplánovaný takový odpočinkovější den. Proto se ani nikam neženu. Vždyť tam venku skoro mrzne. Stan opouštím až s příchodem prvního pejskaře.

Jaký je vlastně plán pro tento den? Na úvod mne čeká 11km po rovince podél řeky. V 15:00 se můžu ubytovat na jedné farmě asi za 2km za městem. Mezitím si chci dát někde takovou větší snídani nebo rovnou brunch, pak si hodit věci do pračky v místní prádelně a mezitím, co se bude prádlo prát, si zajdu nakoupit nějaké věcičky v Aldi. Pak se přesunu na ubytko, dám si sprchu, spravím nafukovačku a po zbytek dne se už budu jen válet a docvakám na blog zápisky z posledních dní, protože v tom jsem fakt hodně pozadu. No, takový byl plán. Realita ovšem byla úplně jiná.

V jedenáct se dobelhám na kraj města, sedám si na lavičku a sluním se. V půl dvanácté lezu do jediné otevřené restaurace  ve městě. Jinak všude otevírají až po čtvrté. Moc se těším, až se fakt pořádně najím. Když však usednu, dozvídám se nemilou věc. Jídlo je až za hodinu. No nic no, loučím se s tím, že se vrátím později.

Šlapu asi kilák na druhou stranu města do Aldi, kde si dokoupím vše, co tak můžu potřebovat. Vůbec nevím, co chci kupuvat, tak se tady zdržím fakt hodně dlouho. Ale potěší mne burákové máslo s kousky buráků v plastové dóze. Pak jdu okouknout prádelnu, kterou tvoří vlastně jen dvě pračky a sušička venku před benzinkou. Jak dlouho to pere, to tady nikde nepíšou. Pak se vracím kilák na jídlo. Dneska si dám něco hodně mastného a nezdravého, myslím si. Jaké to překvapení, když na místě zjistím, Šlapu asi kilák na druhou stranu města do Aldi, kde si dokoupím vše, co tak můžu potřebovat. Vůbec nevím, co chci kupuvat, tak se tady zdržím fakt hodně dlouho. Ale potěší mne burákové máslo s kousky buráků v plastové dóze. Pak jdu okouknout prádelnu, kterou tvoří vlastně jen dvě pračky a sušička venku před benzinkou. Jak dlouho to pere, to tady nikde nepíšou. Pak se vracím kilák na jídlo. Dneska si dám něco hodně mastného a nezdravého, myslím si. Jaké to překvapení, když na místě zjistím, že fungují jako jídelna a musím si vybrat z pár jídel u pultu. Nakonec si tak dávám aspoň bramborovou kaši a k tomu vařený hovězí a vepřový plátek. Chuťově je to mic dobré. fungují jako jídelna a musím si vybrat z pár jídel u pultu. Nakonec si tak dávám aspoň bramborovou kaši a k tomu vařený hovězí a vepřový plátek. Chuťově je to mic dobré.

Po jídle se vracím na benzinku, kupuji si kafe a jdu si vyprat. Další hodinu tak sedím před pračkami. Až pak se vydávám na asi 2,5km dlouhý pochod. Je to sice více méně po rovině a pěknými výhledy na okolní krajinu, ale ta noha fakt bolí a už se chci vážně umýt. Už se těším na první hodinku válení se. Možná si i schrupnu.

O půl čtvrté přicházím k domu, ze schránky si beru klíč. Je zde pár pokojů, všechny otevřené. Který je pro mne, to netuším. Nikde ani noha. Jdu prohledat farmu dále. Nějaký chlápek se mne ptá “House?” Tam mu rovnou říkám, že už jsem byl uvnitř. Jen nevím který pokoj. Někomu volá a jde se mnou. Ukazuje mi pokoj, řekne mi ať si dám sprchu a odchází.

No jo, sprchu. Rád bych, ale to by to muselo fungovat. Mají tu nějaký elektrobazmek a ne a ne přijít na to, jak funguje. Mačkám to, točím s tím na všechny strany, ale nic. Nakonec koupelnu vytočeně opouštím. Snad se zde večer zjeví majitel a vysvětlí, tak to zařízení funguje.

Jdu na skromný pokojík. Zapojím powerbanky do proudu a půjdu na zahradu rozložit stan ať proschne po tom nočním námrdu rosy a mezitím budu hledat dírku v karimatce. Když však vidím zásuvku, dojde mi, jaký jsem kus cypa. Ještě dva týdny před cestou jsem řešil s kolegou, který robiˇ v Irsku, jaké zde mají zásuvky. Jako v Evropě nebo Británii? Obě mám doma. No hádejte, kterou jsem si stejně nakonec automaticky sbalil. Neosprchovaný a teď ani nenabiju. Tohle ubytování úplně ztrácí smysl. On celý den vlastně probíhá úplně jinak, než jsem čekal.

Nakonec rozložím stan alespoň ve stísněném prostoru pokojíku, a vydávám se na misi sehnat nabíječku. Šlapu tedy 2,5km zpět na začátek města. Má bolavá noha je štěstím bez sebe. Prvně mířím na benzinku. Té dávám největší šanci. Mají zde však pouze kostky, které zapojíte do zásuvky a pak do ní můžeme zapojit další tři kable se stejným zakončením. To můj problém neřeší. To mi fakt nepomůže. Mířím do Aldi jen pár minut odsud. Zde takové věci nevedou vůbec. Nakonec nezbývá, než se dát kilometr dále do SuperValu na začátku obce naproti restaurace, kde jsem dnes už dvakrát byl. Paráda, mají zde co potřebuji. Ještě si koupím sendvič na večeři a pivko, pojím a jdu zpět na ubytko. Měl to být odpočinkový den. Nakonec mám v nohách přes 20km. Velkou část z toho sice na lehko bez batohu, ale přesto.

Vracím se na můj Homestay a zkouším opravit karimatku. Omývám ji vodou a snažím se najít kde bublá nebo syčí. Vzhledem k tomu, jak málo vzduchu vždy uniklo, bude ta dírečka úplně minimální. Zdá se to nemožné. Až když se po 40minutách rozhodnu, že to zabalím, postavím se a opřu se o ni, najednou ji najdu. Jak se mohla píchnout tak hluboko v důlku nepochopím. Opravuji ji a jdu zpět do domu, kde stále nikdo není. Fotím si sprchu a googlím návod k použití. Aha, musím najít jakési zařízení se šňůrkou a tím ji nastartovat. Světe div se, ale zadaří se. Nakonec se i opsprchuji.

Vracím se na pokoj s plánem dopsat aspoñ dva dny v deníku. Usínám však rychle.

Irsko - Den 8. →