Peaks of Balkans

Pokud mne nějaký trek v posledních letech opravdu překvapil a nadchnul, tak je to jednoznačně Peaks of the Balkans. Jedná se o téměř 200km dlouhý okružní trek procházející horskými oblastmi v severní Albánii, jihu Černé Hory a západní částí Kosova a jde dost možná o asi nejambicióznější turistický projekt v oblasti Balkánu.

Stezka prochází pohraničními horskými oblastmi po starých pasteveckých stezkách, které byly během pohnutých dějin dvacátého století narušeny. Dnes jsou však dík německé rozvojové agentury prostřednictvím projektů na podporu komunit těchto tří zemí obnoveny a proměněny v úžasný horský trek, který má i vybíravému oku zkušeného horala co nabídnout. Trek se přitom neomezuje jen na krásná horská panoramata a jedinečnou přírodu Dinárských Alp, ale jistě doceníte i přátelskost a pohostinnost místních lidí a možnost poznat různorodost místních kultur a pochutiny místní kuchyně.

Trek je rozdělen do 10 etap tak, aby chodec vždy na konci dne dorazil do oblasti s ubytováním v některém z Guesthousů. Po celé délce treku je však možné také volně kempovat a nachází se zde spousta příhodných míst pro táboření a mnohé z nich jsou dokonce zaznačené v mapách, takže trek nabízí vyžití jak pro pohodlnější chodce, tak i pro skutečné dobrodruhy milující táboření a nocování v divoké přírodě. Detailně zpracovanou trasu najdete také na mém profile Wanderer Dave v aplikaci Adventurer.

Na trase je možné volně kempovat téměř kdekoli (výjimkou je oblast Hridského jezera nad městem Plav v Čené Hoře. Je však potřeba si uvědomit, že cestou není mnoho možností dozásobit se a s výjimkou měst Plav a Tethi na obchod nenarazíte, a tak je v případě cestování na divoko potřeba tahat jídlo na deset dní s sebou. V Guesthousech naopak dostanete snídani, večeři a nějaké sendviče na cestu jako lunchpaket. Další možností je nakombinovat si noclehy na guesthousech se spaním na divoko a šetřit tak aspoň trošku záda v někdy prudkých kopcích zdejších hor.

Z guesthousů jednoznačně doporučuji Guesthouse Bujtina Lojza, který se nachází na samotě v horách. Jsou zde dva velké sruby/chaty. V jedné je bar s jídelnou a sprchami, ve druhé velká společenská místnost s peckem a noclehárnami na půdě. Panuje zde skvělá atmosféra, večer se hrálo na kytaru, zpívalo a povídalo o všem možném, majitel má krásného psa a jídlo je zde znamenité. Za pouhých 30 euro jsem zde strávil noc, umyl se po celém dni na horách a dostal pořádnou nálož jídla k večeři, druhého dne skvělou snídani a na cestu dva syté sendviče. Tohle místo má své kouzlo a mám s ním spojené opravdu dobré vzpomínky.

 

Kde začít?

Jedná se o okružní trek, který můžete zahájit kdekoli na trase, avšak dopravně nejdostupnější je podhorské město Plav v Černé Hoře, kam čtyřikrát denně zajíždí autobus z hlavního města Černé Hory Podgorice. Jedná se však také o jediné místo na trase vybavené hned několika obchody, supermarketem a restauracemi, takže je taky vhodné mít jej v polovině trasy k vůli dozásobení se. Bacha na neděle a svátky, ať se nedojebete jako skupiny, které nešťastně postávaly před supermarketem v Plavu v den, kdy jsem trek dokončil.

Dopravně méně dostupný výchozí bod na trase je Thethi v Albánii, kam se dostává poněkud komplikovaněji, ale přesto se tam s několika přestupy a s pomocí taxíku dostat dá. Opět se však jedná o jedno z mála míst, kde se dají nakoupit nějaké zásoby - jsou zde dva minimarkety a taky restaurace. Další možnosti dokupování zásob na trase nejsou. Pokud se rozhodnete začít zde, dovoluji si tvrdit, že to nejkrásnější přejdete během prvních dní.

Nejhůře dostupná je stezka v Kosovu, kde lidé vyráží z města Pejë. Odsud je to však ještě 15km nejkratší cestou po asfaltce do míst, kde se dá na trek napojit. (Silnice se s trekem křižuje a krátký úsek vede dokonce souběžně.) Z pohledu možnosti cestou dvakrát dokoupit zásoby dává však největší smysl začínat právě tady. Navíc si tak odbydete nejméně záživné části treku hned na úvod.

Dalším důvodem, který nahrává využít město Plav jako nástupní bod na trek je fakt, že Plav (případně jiné podhorské městečko v Černé Hoře) je celkem dobře dostupný z kterékoli části treku a v případě nouze zde lze sejít téměř každý den po překročení hraničního hřebene (viz v popisu jednotlivých etap). Je tedy čistě na vás, které město si pro nástup na trek zvolíte a záleží na vašich preferencích. Chcete mít cestou možnost se dozásobit? Vyražte z Pejë. Upřednostňujete dopravní dostupnost? Dopravte se do Podgorice v Černé Hoře a odsud hurá do Plavu. Mě osobně se Plav právě pro svou dostupnost jeví asi jako nejlepší startovací místo. Já odsud startoval, a tak budu jednotlivé etapy popisovat také od města Plav a více se rozepíšu také o cestě na začátek.

Kterým směrem kráčet?

Trek vede oficiálně proti směru hodinových ručiček. Já však vyrážel na cestu ještě v první polovině května, kdy na horách místy ležel sníh, a tak jsem se vydal proti doporučenému směru, abych mohl s případnými chodci v protisměru konzultovat sněhovou situaci a rizikový Valbonský průsmyk mne tak čekal až na závěr mé cesty. Jít v doporučeném směru a ležet zde sníh, musel bych se po dvou dnech cesty vracet stejnou cestou, kterou jsem přišel a to jsem opravdu nechtěl. Cesta v protisměru dávala šanci návratu do Černé Hory jinými stezkami po osmi dnech na treku.

Vycházel jsem tedy z města Plav a kráčel ve směru hodinových ručiček a z pohledu zážitku mi dává tento směr cesty největší smysl. Na začátku mne čekaly nízké lesnaté zelené kopce jako u nás či na Slovensku, u Hridsko jezera jsem si připadal jako v Tatrách a během cesty do Kosova následoval lehký závan Dolomit. Cesta podél hlavního hřebene je pak stezka krásnou Alpskou krajinou, následují kouzelná horská údolí Valbonë a Teth a na závěr Dolomitové útvary v národním parku Prokletije. Cesta mne tak s každým dnem více překvapovala a dojímala a myslím, že kdybych šel v protisměru, jsem každým dnem pak jen více zklamán. Navíc mi přijde, že jsem tak měl všechny krásné výhledy většinou před sebou a postupovat v protisměru, musel bych se hodně otáčet. Na druhou stranu šlapat v protisměru během hlavní sezóny může znamenat až příliš časté setkání s chodci proudícími v protisměru. Už na konci května, kdy jsem trek končil, zde bylo opravdu rušno.

Nejvíce mne na tomto směru putování dostal závěrečný hřeben nad Plavem, odkud jsem poznával jednotlivá místa, kterými jsem posledních devět dní procházel, z čehož se mi doslova hnaly slzy do očí. Na posledním vrcholku jsem pak zůstal sedět a dlouho pozoroval město, ze kterého jsem vyrážel a okolní krajinu, kterou jsem celkem dobře poznával. Odsud do Plavu už to byl více méně sestup po širokých lesních cestách s vědomím, že trek končí. Na této sestupové části už jsem si zkrátka nepřipadal jako na treku. Jako by celý trek pro mne skončil právě na tomto vrcholu a tudy už jsem se jen vracel do civilizace po naprosto nezapomenutelném dobrodružství.

Tip 1:

Celý trek má jednu vadu na kráse. Všechny tři země chtěly mít na stezce stejný podíl, a tak je roztažena a ne vždy vede nejkrásnějšími místy v oblasti, na což upozorňují i autoři treku. Jedna taková část se nachází za údolím Pejë v Kosovu, kde vás čeká méně záživný úsek často po asfaltkách někdy lemovaných smetím. Když už nevede po asflaltkách, jste odkázáni bloudit hustými lesy, protože značení v této části je naprosto katastrofální a některé úseky dokonce vedou jinudy, než v mapách. Budete-li vycházet z Plavu, čeká vás tento úsek během prvních tří dnů cesty a další dny v překrásné horské přírodě vám dají šanci na něj zapomenout. Při cestě v opačném směru to bude jen smutná tečka na závěr. Tomuto úseku se však dá vyhnout po trase Via Dinarica kolem hory Guri i Kuq či přímo přes tento vrchol a na trek se opět napojit o 4-5km dále (záleží, na zvolené trase). Další možností je sejít z hřebene pod vrcholem Maja E Bajrakut rovnou na Roshkodol, což už je za mě však zbytečně velká zkratka, která vás připraví o krásná horská panoramata. Ve všech třech případech si zkrátíte cestu o den a vyhnete se opravdu nudnému vyasfaltovanému úseku. V údolí se však zase na druhou stranu nachází spousta Guesthosů a taky několik restaurací, kde se dá dobře a sytě najíst. Opět je na vás, co preferujete.

Tip 2:

Podobný úsek vás pravděpodobně čeká na trase Valbone – Cerem, kde se opět šlape po asfaltu a z některých zápisků co jsem četl, jsem nabyl zdání, že zde minimálně během sezóny bývá i docela rušný provoz. Pro tuto etapu naštěstí už dnes existuje alternativní cesta, která je rovněž značena jako trasa Peaks of Balkans. Jde o horskou stezku přes sedla Bora a Presljopit pod vrcholy Dobra a Zla Kolata, kterou vřele doporučuji. Budete-li kráčet stejným směrem jako já (tedy proti oficiálnímu směru), je to pohodový výstup následovaný hodně strmým sestupem, který bych s velkým batohem asi šlapat nahoru nechtěl. Pokud však půjdete vdoporučeném směru, nebude na škodu vyšlápnout si do obce Cerem po silnici, zde se na dva dny ubytovat a dát si nalehko výšlap po alternativní stezce a spojit ho třeba s výstupem až na vrchol Zla Kolata. Sedlo Bora je navíc ideálním místem k táboření a mezi skalami je tolik rovného místa, že byste sem možná postavili celý skautský tábor. Nevýhodou je, že sedlo Bora se nachází na území Černé Hory a v případě delšího zdržování se zde a návštěvy pohraničníků byste bez permitu mohli vyfasovat minimálně tučnou pokutu za nelegální překročení hranice. Za celých deset dní v terénu jsem však na pohraničníky nenarazil a ti na stanici v Černé Hoře byli moc fajn lidi, ale nikdy nevíte, kdy narazíte na horlivého blba.

Cesta na začátek

Jak už jsem psal výše, já na trek vyrážel z městečka Plav, kam pětkrát denně jezdí autobus z hlavního města Černé Hory Podgorice. Do té se snadno levně dostanete letecky Ryanairem z polského Krakowa. Další možnost je dorazit autobusem tak jako já. Lístky jsem kupoval přes Flixbus a strávil tak dvě noci v autobuse. První noc jsem jel z Vídně do Bělehradu. Další noc z Bělehradu do Vídně. Hlavní důvod pro takto zdlouhavou cestu byla potřeba dopravit sem kartuši s plynem pro můj vařič, kterou bych zde asi dost těžko sháněl. Zpátky už jsem letěl přímým letem Podgorica-Krakov.

Autobus z Podgorice do Plavu jede necelé čtyři hodiny a cesta vás vyjde na 12 euro plus jedno euro za batoh. Když však píšu autobus, myslím tím minibus kodrcající se mnohdy neupravenými cestami mezi horskými městy a vesnicemi. Počítejte s tím, že může být narvaný a nad hlavou vám z repráku po celou cestu budou vyřvávat Balkánské hity. Stále jde však pravděpodobně o nejsnadnější cestu na začátek treku. Abych pravdu řekl, já si cestu tam i zpět užil. Na autobusák jsem dorazil někdy ve čtyři v noci a security mne bez problému nechala do sedmi prospat se na lavičce uvnitř budovy. Vzbudili mne, až když zde začali chodit cestující.

Jízdní řády:

https://busticket4.me/MNE

Jak se dostat do Teth?

Na stránkách albaniaguide.com jsem se dočetl, že jednou denně jezdí autobus z města  Shkoder do Theth. Ten vyjíždí v 7:00, stojí 10Euro na osobu a je potřeba si cestu dopředu zarezervovat v penzionu, ve kterém budete v tomto městě ubytováni. Autobus by vás pak měl vyzvednout přímo na adrese vašeho dočasného pobytu. Pokud byste chtěli cestovat taxíkem, připravte si 150 euro.

Do Peje v Kosovu by také neměl být problém se dostat. Odsud však budete muset šlapat dalších 15km, dokud se na trek nenapojíte. Další možností je vzít si taxi nebo zkusit stopovat. Pokud byste plánovali startovat z Kosova nebo Albánie, doporučuji navštívit skupinu Peaks of the Balkans na facebooku, která krom hikerů sdružuje hlavně místní, průvodce, horské vůdce a poskytovatele služeb a krom důležitých informací o stavu stezek se zde dá domluvit i odvoz.

Obchody

Obchodů, kde se dají dokoupit zásoby, na trase moc není. Nejlépe vybavený je Plav, kde najdete velký supermarket a několik menších obchodů. Je zde také spousta restaurací či stánky rychlého občerstvení. Pokud však budete z Plavu vyrážet tak jako já, moc vám to nepomůže.

Další možnost, kde se dá něco koupit, je Teth. Zde je jeden minimarket v buňce (jak dobře je vybaven, to netuším, když jsem dorazil, bylo zavřeno). Další obchod najdete u restaurace Jezerca. Počítejte se zařízeností a vybaveností jako v klasické české večerce. Možná o něco horší. Ale sušenky, instantní polívky či konzervy tu koupíte. Dle fotek na mapy.cz by se zde měl od léta 2024 dát sehnat také plyn.

Restaurace

Co se zařízení restauračního tipu týče, těch se cestou nachází mnohem více než obchodů a narazíte na ně prakticky v každém městečku či obci položené v údolí. Ve vyšších horských oblastech jsem však na žádné nenarazil, můžete však zkusit některý z místních guesthousů, kterých zde za poslední roky vyrostla spousta.

Nejvíce restaurací najdete v Plavu. V žádné si však nedáte pivo. Nevím, zda je to tím, že místní obyvatelé jsou muslimové, ale v žádné z restaurací, ve které jsem byl nebo do ni nakouknul, pivo neměli. Zda vedli jiný alkohol, to netuším. Já se před cestou dobře nejedl v Park Café, kde dělají fakt velké sendviče, a tak můžu tento podnik doporučit.

Na další restaurace narazíte v Leqinatu v Kosovu. V horní části obce narazíte na restauraci Te Liqeni, mi však bylo doporučeno zamířit do restaruace Guri i Kuq níže v obci. Jídlo bylo znamenité.

Další dvě restaurace podél cesty najdete o den později těsně vedle sebe. Jedna je v kempu Rugova (zde bylo otevřeno i mimo sezónu). Přes cestu je pak restaurace Gryka (v polovině května zavřeno).

Další restaurace cestou se nacházejí ve Valbone, kde je jich opravdu hodně a je tady z čeho vybírat. O den později narazíte na Teth. Hned z kraje je restaurace a pizzerka Jezerca s obrovskou terasou a vlastním minimarketem. V Gusinje budete procházet také kolem Restoran Grlja. I zde se dá moc dobře najíst a narozdíl od Plavu si zde dáte i dobré pivko.

Permity

Je třeba si uvědomit, že ani jedna ze zemí, kterými trek prochází, se nenachází v Evropské Unii, a tak je překročení hranic mimo oficiální hraniční přechody vlastně nelegální a dopouštíte se tím trestného činu hned ve dvou zemích – v zemi, kterou jste takto opustili a zároveň v zemi, do které jste takto vstoupili. Naštěstí se však jednotlivé země domluvily, že pro překročení hranic v horských oblastech mimo oficiální hraniční přechody postačí pouze povolení vystavené na základě jednoduchého formuláře, které nejpozději dva týdny předem zašlete na příslušné stanice pohraniční policie. Ještě snadnější je obrátit se na společnost Zbulo, která vám permity za drobný poplatek celkem rychle vyřídí a zašle na email a vy se tak nemusíte zdržovat hledáním stanic cizinecké policie či pohraniční stráže. Tato společnost vám rovněž nabídne zprostředkování ubytování na trase, pokud byste s tím potřebovali pomoct.

Překročením hranice nelegálně a bez permitu se dopouštíte trestného činu a v případě, že narazíte na pohraniční stráž, počítejte s nemalým finančním postihem. Já na žádnou kontrolu za deset dní cesty nenarazil, ale také jsem cestoval mimo hlavní sezónu.

Pokud byste vyřizovali permity přes zbulo, počítejte s 5euro na osobu za každé překročení hranic. Hranici budete přecházet třikrát, celkem tedy agentuře zaplatíte 15euro za osobu.  K tomu je ovšem potřeba připočítat daně a poplatky, které zavedla Černá Hora za vyřízení povolení a které byste museli zaplatit i v případě vyřizování povolení na vlastní pěst. Všechna povolení pro dvě osoby by vás tak v současné době měla vyjít na 43 Euro. Já za můj sólo přechod platil 25 euro a to jsem měl pro jistotu permit na jeden přechod navíc, kdyby se nedalo pokračovat přes Valbonský průsmyk kvůli sněhu a musel bych se vracet a přecházet hranice jinudy. Více se však dočtete na stránkách agentury Zbulo:

https://www.zbulo.org/services/border-crossing-permits-peaks-of-the-balkans-via-dinarica/

I když si permit vyřídíte přes Zbulo, budete požádáni, abyste se dostavil pro originál na stanici v Plavu. Není to povinnost, ale není to ani zacházka a pánové na stanici byli velice přátelští a chtěli si spíš pokecat o mém cestování.

Na celé trase je stejně jako všude na Balkáně povoleno kempovat a za tímto účelem není potřeba vyřizovat žádné speciální povolení. Výjimku tvoří chráněná přírodní oblast u Hridského jezera. Na rozcestí nad jezerem se však nachází útulna v podobě kamenné chatky.

 

Značení

Značení se v jednotlivých zemích liší. Zatímco v Albánii je trasa značena červeným pruhem mezi dvěma bílými, v Kosovu je tomu obráceně, tedy jeden bílý pruh mezi dvěma červenými. Černá Hora se rozhodla trasu značit červeným kruhem s bílým středem, s tím, že na rozcestích jsou přidány dvě čáry symbolizující cestu a směr chůze v obou směrech. Toto značení je doplněno také červenobílými pruhy. Celkově byla trasa v Černé Hoře značena nejlépe a člověk se zde obejde bez offline map a GPS. Člověk značení nemusel ani nijak složitě hledat. Tato část treku se šla opravdu sama. Naprosto odlišná je situace v Kosovu, kde je značení naprosto nedostatečné a katastrofální a aby to nebylo málo, cesta je často vedena jinudy než dříve nebo v mapách. Na tomto úseku jsem opravdu hodně bloudil. Značení v Albánii je rovněž kvalitní a neměli bystě nijak bloudit. Pouze mezi sedlem Bora a obcí Cerem vede cesta níže než v mapách, ale tomu se dá předejít bedlivým sledováním značek.

Kde koupit plyn na vaření

Tohle je palčivá otázka všech hikerů před každým trekem a nemuset ji řešit, bylo by naše cestování mnohem snadnější. Já se s tímto problémem nechtěl vůbec zdržovat, protože plynové kartuše na Balkáně jsou často zbytečně těžké a mnohdy spojené s vařičem. Sám jsem potkával lidi, kteří měli tento komplet zavěšený na batohu. Právě proto, že jsem počítal, že sehnat plyn může být problém, jsem si ho koupil v Česku a vyrazil na cestu až do Černé Hory autobusem. Nicméně jsem se dočetl, že by se měl dát sehnat buď v hlavním městě Černé Hory Podgorici, v Černé Hoře na benzinkách značky EKO nebo v obchodech Okov https://www.okov.me/mn/basta-odmor/slobodno-vrijeme/plinski-program. Nově jsem také z fotek na mapách.cz zjistil, že by měl být k sehnání k minimarketu Jezerace v Teth přímo na trase treku Peaks of the Balkans

Etapy:

Největším dilematem při psaní toho článku pro mě bylo, zda uvádět etapy v pořadí, jak jdou za sebou při putování v oficiálním směru, nebo směrem, kterým jsem šlapal já. Vzhledem k tomu, že celý článek však píšu tak nějak z pohledu mé cesty a informace o etapách v doporučeném směru najdete i na jiných stránkách, rozhodl jsem se nakonec držet mého směru. Ostatně mi směr cesty z Plavu ve směru hodinových ručiček dává největší smysl z pohledu zážitku, protože se okamžitě napojíte na pěkný trek, který každý další den bude jen krásnější a bude vás víc a víc překvapovat a po zdolání závěrečného rozlučkového hřebene, ze kterého budete poznávat místa, kolem kterých jste v posledních dnech procházeli, vás už čeká jen sestup do města hospodářskými cestami s vědomím, že máte opravdu celý trek za sebou. Ke každé etapě navíc připojím info o možnostech kempování na daném úseku, obchodech, restauracích či možnostech přechodu zpět do Černé Hory. Kdo by chtěl šlapat cestu v oficiálním směru, ať prostě sjede na konec stránky a čte článek od spodu. Toto je také důvod, proč kapitolu etapy uvádím až na konec tohoto průvodce po vrcholech Balkánu. Další doporučení, které vám můžu dát, je link na článek od Nicolette Havlové, která jednotlivé etapy ve směru proti směru hodinových ručiček moc pěkně popsala na stránkách „Svět outdooru. (odkaz: https://www.svetoutdooru.cz/hory/peaks-of-the-balkans-okruh-pohorim-prokletije/) Celou trasu se vším všudy nejdete zpracovanou také na mém profile Wanderer Dave v aplikaci Adventurer, ja už jsem zmiňoval o něco výše.

Etapa 1/10: Plav → Babino Polje

22km  1260m↑   633m↓

Cestu začnete v podhorském městečku Plav, odkud zamíříte kolem městského hřbitova vzhůru do hor. Právě zde se nachází také stanice pohraniční policie, a tak si můžete cestou vyzvednout originál permitu pro překročení hranic s Černou Horou. Cesta dále stoupá přes lesy a horské pastviny k Hridsko jezero, kde by dle map.cz mělo být vhodné místo pro stanování. Nenechte se však mýlit, jde o místo s vysokým stupněm ochrany přírody a kempování je zde zakázáno. Pokud byste však z Plavu vyráželi až odpoledne a potřebovali to někde zapíchnout, doporučuji „přístřešek“ v podobě kamenné chatky na rozcestí ještě před sestupem k jezeru. Je zde i zdroj pitné vody. Souřadnice: 42.5687869N, 20.0300211E

Cesta od jezera vede divokými lesy a někdy dost kamenitým terénem. Místy budete přeskakovat či brodit lesní strouhy a obzvláště za mlžného počasí to zde má své kouzlo. Za obcí Bajrovica Katun se opět napojíte na širokou cestu, která nabízí nádherné výhledy na hory v okolí. Dále se cesta noří so lesů, kterými sestoupíte do Babina Polje, kde je několik možností ubytovat se.

Etapa 2/9: Babino Polje → Kucistё

14,5km  945m↑  1111m↓

Z Babino Polje zamíříte rovnou na hraniční hřeben s Kosovem, po jehož dosažení vás čeká první epický výhled této cesty. Úzká lesní cesta se dále drží hřebene či jeho těsné blízkosti a místy kličkuje kolem hranice z jedné strany na druhou, až konečně za sedlem Jelenka definitivně opustíte Černou Horu a zamíříte do Kosova. Počítejte s tím, že ještě v polovině května se na této etapě může nacházet dost sněhu. Cesta místy vede lesem na severním svahu, kde jsem ještě v polovině května brodil sněhem po kolena a hned na úvod treku si tak zlomil trekovací hůl. Další takový úsek mne čekal za sedlem Jelenka Pas, kde mne čekal strmý sestup po tom tajícím svinstvu. Pokud vyrazíte na trek takto brzy na jaře, zanadáváte si, ale zvládnete to. Cesta je lemována nádhernými výhledy na téměř dolomitové útvary.

Stezka dále klesá k ledovcovému jezírku Leqinat i Drelaje, za tím vás čeká krátký výstup po úzké stezce lesy vzhůru dále následovaný sestupem k jezeru Leqinat, kde by se snad v letních měsících dalo i kempovat. Takto z jara to zde však bylo jedno velké bahniště. Od jezera se zase prudce klesá dolů, přičemž za vlhkého počasí je to fakt o hubu. Já se zde celkem rozsekal. Nakonec narazíte na asfaltku, která vás přivede do vsi, kde je hned několik možností ubytování a dvě restaurace.

Na sedle Jelenka máte také na výběr, zda se chcete držet treku a pokračovat méně záživnými částmi Kosova, nebo po trase Via Dinarica zamíříte na Milishevc, kde končí další z etap treku Peaks of Balkans. Celý trek si tak zkrátíte o den, ale zachováte si tak charakter horského treku po celou dobu vašeho putování.

Alternativa vynechávající asfaltky v Kosovu

Možnosti ubytovánv Kucishte:

-        Villa Liqenat (ubytování v chatičce s vlastním krbem, moc vstřícný majitel ochotný s čímkoli pomoct. Nabídl mi i praní a sušení prádla, další den mne informoval o předpovědi počasí na další dny, doporučil restauraci)

-        Hotel Te Liqeni

-        Guri I Kuq Hotel-Villa (moc dobrá restaurace)

-        Další možnosti po překročení řeky v údolí o 4,5km dále (Villa Horizon, Villat Loni, Vila Oxygen, Fisi Resort, Vila Malesia…)

Restaurace:

-        Villa Liqenat

-        Guri I Kuq Hotel-Villa (doporučeno místními)

-        Shpella (v údolí u silnice)

Etapa 3/8:  Kuçishtё → Reka e Allagёs

23,3km  1161m↑   1273m↓

Cestu z Kuçishtё-Leqinat  začnete sestupem do údolí podél asfaltky, dokud nepřejdete řeku. Dále pak kilometr k restauraci Shpella podél hlavní silnice. Zde opět přejdete řeku a budete pokračovat obydleným místem až na okraj zdejšího osídlení. Zde jsem poprvé nevěděl, kudy pokračovat dále, protože značení ani stezka nebyly vidět. Za posledním domem po vaši pravici odbočte doprava a pokračujte podél plotu. Nakonec dojdete na úzkou lesní stezku, po které vystoupáte Dugaive, což je spíše rozlehlá osídlená louka mezi lesy. Místní mne obdarovali vodou a upozornili na výskyt medvěda v oblasti, takže opatrně.

Za Dugaive půjdete ještě kousek po louce a opět se napojíte na silnici, po které sejdete do obce Drelaje, které vévodí místní mešita. Právě tento sestup je lemován hromadami odpadků. Nic pěkného.

Z Drelaje vás opět čeká výstup po široké lesních kemenité cestě na Pepaj, kde se na nějakou dobu napojíte na asfaltku. Z té pak přejdete na širokou lesní cestu a budete pokračovat na místo v mapách označené jako Qafa Gjonit. Zde vás čeká malý turistický přístřešek, pěkné výhledy a rozlehlá horská louka přímo vybízející ke kempování. 42.7430778N, 20.1463531E

Zde širokou cestu opustíte a dáte se na strmý sestup úzkými lesními stezkami do Reka e Allagёs. Za mne šlo o nejhorší úsek cesty, protože cestou míjíte desítky lesních stezek a značení bylo naprosto nedostatečné, často jen z jednoho směru nebo se ztrácelo v mlze. Na závěr mne navíc čekalo překvapení, když jsem podél starého značení dorazil na třímetrový sráz nad nově vyrytou silnicí. Cesta byla přeznačena a vede jinudy, takže bacha na to a pozorně sledujte značení. V protisměru by snad neměl být problém.

Možnosti ubytování:

ArieHostel Panorama

Villa Alpet Hostel Panorama PoB 192

Etapa 4/7: Reka e Allagёs → Milishevc

17,6km  1354m↑  982m↓

Po asfaltce se vrátíte na hlavní silnici, kterou jste včera přešli a ke které jste se přiblížili v Drelaji. Až k Hotelu Rugova Camp budete pokračovat po hlavní silnici. Zde doporučuji se naobědvat, protože vás čeká asi nejdelší a nejstrmější výstup této cesty, kdy se z údolí u řeky musíte dostat až nad 2000 metrů. Cesta opět vede částečně jinudy než v mapách a značení bylo v době mého putování nedostatečné. Místy jsem bloudil a razil si vlastní cestu po křovinami zarostlé avšak stále rozpoznatelné staré stezce. Nakonec jsem narazil na strmou rozježděnou blátivou cestu, po které jsem pokračoval vzhůru.

Jakmile tento úmorný výstup zdoláte, ocitnete se opět v místech doslova vybízejících ke kempování, neboť budete obklopeni táhlými rovnými loukami. O kousek dále rovněž narazíte na jezero Lumbardhit, u kterého je také přístřešek. Pokud preferujete ubytování, pokračujte na Milishevc, kde tato etapa končí a nachází se zde několik gustehousů. Já však doporučuji pokračovat do Guesthouse Bujtina Lojza, kde vás ubytují v jednom ze srubů na půdě a můžete strávit zábavný večer v přátelským kruhu s dalšími chodci a místním charismatickým majitelem.

Restaurace cestou:

Gryka

Rugova Camp Restaurant

Etapa 5/6: Milishevc → Doberdol

16,6km  791m↑  877m↓

Tak jo, dali jste na můj tip? Paráda. Tak teď rychle za Lojzou pro snídani a obložené chleby na cestu a hurá vstříct divoké horské krajině. Teda pokud to nechcete zabalo a vrátit se do Plavu. Od Lojzy je to totiž jen 5km na hřeben, kudy prochází etapa Peaks of Balkans, kterou jste zdolali dva dny zpátky. Vrátit se odsud v případě nouze do Černé hory tak není žádný problém. Pro ty co to nevzdávají, ať čtou dále! Dnešní úsek je totiž ta pravá alpská náhera.

Po úzké horské stezce budete sledovat tok horské strouhy, kterou nakonec necháte za sebou. Stezka vás přivede na sedlo Qafa Roshkodol, za kterým vás čeká mírný sestup a pak pohodová stezka po vrstevnici až na sedlo Qafa e Belegut. Zde se nachází turistický přístřešek a rozcestí vícero cest (dá se sejít i do Plavu). Pokud chcete pokračovat po treku, držte se široké silnice. Ta lákavě vypadající hřebenovka totiž stoupá jen na vrchol a budete se muset vracet. Výhledy cestou jsou však boží, takže pokud máte čas a sílu, proč si to nevyšlápnout?

Široká silnice vás nakonec přivede ke stezce stoupající na Tromedu neboli trojmezí Černé hory, Kosova a Albánie. Peaks of Balkans vrchol obchází, ale na druhé straně se obě stezky opět spojují a byla by strašná škoda nezdolat i tento vrchol. Pokud míříte do Guesthousu na konci této etapy, nemáte to navíc vůbec daleko! Doberdol se nachází hned pod vámi.

Pokud byste potřebovali nouzově sejít zpět do Černé Hory a města Plav, právě zde je ta možnost. Via Dinarica vás totiž od Tromedy přivede zpět k Hrisko Jezeru.

Ubytování:

Bujtina Leonard

Bashkimi

Sokol Avdia

Bilbil Vatnika

Etapa 6/5: Doberdol → Cerem

15km  394m↑ 1014↓

Tahle etapa není nikterak náročná a co si tak pamatuji, nečeká vás na ni žádné závratné stoupání. Budete se po celou dobu pohybovat po dobře viditelné stezce, která střídavě mizí v lesích a opět se vynořuje na nádherných horských loukách, které nabízí krásné výhledy na okolní hory. Stezka se stále více přibližuje hranici s Černou Horou, kterou nakonec na nějaký čas i překračuje. Na tento úsek však nepotřebujete žádný permit, protože se po třech kilometrech cesty vrátíte zpět do Albánie. Zda se napojíte na širokou cestu klesající na Cerem, kde se můžete ubytovat a kde tato etapa končí. Najednou, jako byste bylo v úplně jiném pohoří.

Ubytování:

VITA Guesthouse

Etapa 7/4: Cerem → Valbonë 

14,4km 1188m↑   980m↓

Z obce Cerem existují hned dvě možnosti, jak pokračovat dále do Valbone, nebo jak se naopak z Cerem dostat sem. Ta pohodlnější, a hádám že původní, vede po silnici. Ta zajímavější a náročnější přes sedlo Bora a dále mezi vrcholy Dobra a Zla Kolata. Vy si chcete hádám užít parádní horský trek, tak se pojďme podívat na cestu, kterou jsem se vydal i já.

Za Cerem přebrodíte řeku a budete pokračovat po široké štěrkové silnici. Dobře však cestou sledujte značení a vyjímečně nespoléhejte na mapy.cz. Cesta totiž prochází jinudy a nakonec byste bloudili lesem, dokud byste na hnačenou cestu opět nenarazili. Ta vás po nějaké době přivede ke korytu lesního potoka, kterým budete kousek pokračovat a následně šplhat po svahu vzhůru. Z lesů naminec vystoupíte na široké lesní louce, kde se pásavjí koně a stojí pár prostých domků zbudovaných z plechů. Sledujte stezku a pokračujte vzhůru vstříct skalnatému masivu. Výhledy cestou jsou fenomenální!

Úzká stezka vás nakonec kamenitým terénem přivede na sedlo Bora, kde byste dokázali postavit celý skautský tábor a doslova vybízí ke kempování. Pokud zde dorazíte až večer, asi ani moc na výběr mít nebudete, protože cesta dále vede členitým horským terénem přes balvany a skalky, kdy byste místo pro stavustanu naopak hledali jen těžko. Stezka, jejíž značení je obzvláště důležité v této oblasti sledovat, vás nakonec přivede na sedlo Qafa Prosllopit, odkud si můžete dát výšlap na vrcholy Dobra a Zla Kolata. Dále Peaks od Balkans už jen opravdu prudce klesá dolů do Valbonského údolí, kde se nachází hotely, spousta Guesthousů i s kempy a hned několik restaurací.

Pokud byste ze sedla Bora naopak zamířili na opačnou stranu, dorazíte snadno přes jeden horský hřeben po dobře značené trase až PoB do Plavu, nebo můžete sejít do sousedních Vusanje a Gusinje.

16,3km  330m↑   528m↓

Neumíte se rozhodnout, kterou cestou pokračovat a nechcete, aby vám cokoliv uniklo? A co si tak dát obě etapy? Je to přece tak snadné. Stačí se na dvě noci ubytovat v Cerem případně si zde jen přes den nechat věci a vydat se po náročnější stezce nalehko a třeba ji obohatit o výstup na Dobrou a Zlou kolatu, pak se vrátit a následující dne pokračovat schůdnější cestou do Valbone. Ze sedla pod Zlou Kolatou už by vás stejně čekal jen hodně strmý bolestivý sestup lesy do údolí. To nejlepší z této etapy tak uvidíte a druhý den poznáte celou druhou stezku. Pokud navíc hodláte putovat oficiálním směrem, tedy proti směru hodinových ručiček, jistě uvítáte možnost vystoupat z Valbone do Cerem snadnější cestou a tento výstupna lehko si pak můžete dát nalehko až další den.

Etapa 8/3: Valbone → Teth

16,2km  954m↑   1140m↓

Za Valbone budež ještě kus pokračovat po zpevněné cestě, která tě nakonec přivede na kemenité pole, krerým budeš pokračovat dále na Ragram. Teprve tady někde začíná stezka stoupat vzhůru vstříct obávanému Valbonskému průsmyku. Ještě než k nemu však začneš stoupat, můžeš se občerstvit. Nějaký děda si zde totiž postavil takový ten stánek, jaké znáš z vánočních trhů a prodává zde teplé i studené nápoje včetně instantní kávy a chlazeného piva. Platit můžeš jak albánskými leky, tak i eury.

Od této lesní kavárny tě čeká strmý výstup lesy vzhůru až nad hranici lesa. Zde tě čekají první dechberoucí výhledy. Obávaný Valbonský průsmyk už je je také na blízko. Poznáš to i podle koncentrace lidí, která je najednou za celou dobu tvého putování největší. Aby taky ne, když se nacházíš v turisticky nejvyhledávanější oblasti široko daleko s dost možná i na nejkrásnějším místě celé trasy. Na muly tahající kufry zhýčkaným důchodcům z Francie a Německa je naopak velice teskný pohled.

Začínáš opět strmě stoupat a dále šlapeš po úzké pěšině. Po jedné straně máš skálu kolmě se tyčící vzhůru, po straně druhé svah či útes strmě padající dolů. Právě tohle je ta nejvíc obávaná pasáž na treku, která bývá k vůli sněhu uzavírána. Není to však tak zlé, jak to z popisků a varování může působit. Nečeká tě však žádné šplhání a přeběhneš to jak nic! Jakmile se však ocitneš v průsmyku, kde vlaje albánská vlajka, zastav se a neutíkej do Teth. Byla by škoda nevystoupat na vyhlídku stezkou po tvé pravici. Určitě nebudeš litovat a dost možná se ti odsud ani nebude chtít.

Ze sedla Valbonského průsmyku vás už čeká jen sestup převážně lesy dolů do Theth, přičemž cestou budete přecházet také jednu louku jako stvořenou pro kempování. Také narazíte na stánek místního podnikavce, který chladí nápoje v lesní studánce a prodává je. Dokonce si nechá platit i za vodu ze studánky. V Theth se nachází rovněž několik restaurací a dva malé obchůdky. Ubytování je zde tolik, že ho snad nabízí každý, kdo zde žije. Místní mi ho doslova nabízeli, když jsem scházel okrajem obce dolů.

Jídlo:

Restaurant Jezerca

Restaurant Zorgji

Bujtina & Restaurant Shpella

Místní minimarket

Minimarket Jezerca

Cheap Market & Camping

Etapa 9/2: Teth → Vusanje

20,7km  1236m↑   991m↓

První čtyři kilometry z Theth vedou po široké lesní cestě a stoupají tak mírně, že si budete připadat jako na rovince. Cestou budete míjet první staré bunkry a mezi dvěma takovými se dá pohodlně postavit i stan. Po čtyřech kilometrech už se však začíná celkem strmě stoupat a čím výše budete, tím strmější výstup vás čeká. S postupem nad hranici lesa se však otevírají i dechberoucí výhledy na údolí obdobné tomu včerejšímu. Jen stěny hor, které ho svírají, jsou o poznání strmější a doslova kolmě se nad nim tyčí do nebeských výšin. Po dosažení sedla Qafa e Pejes už však budete z nejhoršího venku. Hory jsou najednou opět úplně odlišné od všeho, čím jste doposud kráčeli.

Nyní vás čeká mírný sestup náslepdvaný mírným výstupem kolem jezera Liqeni i Pejes. Dále už se jde převážně po rovince nebo zkopce skalnatými útvary, které můžou klidně konkurovat i dolomitům. Stezka vás nakonec přivede do Ropoljanské doliny, kdy se opět napojíte na širokou pohodlně schůdnou cestu. Cestou se nachází spousta luk, na kterých by se dalo přespat. Ty nejblíže Vusanje však byly na jaře tak podmáčené, že z nich doslova tryskala voda a v podobě malých potůčků se vavlila před lesy i cesty do potoka valícího se souběžně se stezkou.

Na okraji Vusanje vás uvítá restaurace Grlja, kde si na rozdíl od plavu krom jídla dopřejete i pivo. V obci se také nachází bezpočet Guesthousů, kde si můžete domluvit nocleh.

Etapa 10/1: Vusanje → Plav

22,7km  1154m↑   1219m↓

Z Vusanje se z počátku šlape po asfaltce, která posléze přechází v širokou lesní cestu a stoupá vzhůru pod sedlo Bora, kterým jste asi dva dny zpátky procházeli. Odsud dále se jde po úzké stezce stoupající na hřeben naskýtající výhledy na všechny strany a budete poznávat místa, kterými jste posledních deset dní putovali. Stezka vás nakonec přivede na vrchol Maja e Borit, odkud je nádherný výhled na město Plav a Plavské jezero. Doporučuji zde posedět a zamyslet a naposledy se pokochat nádherným výhledem na zdejší hory. Dál už vás totiž nečeká nic než sestup do města plného restaurací, hotelů a guesthousů, kde jste cestu začali a odkud vám dalšího dne ráno pojede autobus domů.

Měna a peníze:

Na závěr bych ještě rád připojil odpověď na otázku, která mi často chodí, a tedy jak je to s penězmi na treku a jakou měnou se zde platí. Jistě rádi uslyšíte, že na celou trasu vám postačí jedna měna a to euro. Ačkoli Černá Hora ani Kosovo nejsou v EU, euro je zde oficiální měnou. To sice neplatí pro Albánii, ale kurz je velice nakloněn směně euro za albánský lek 1:100. Místní tak nemají problém přijímat eura, budou vám však vracet leky. V Albánii jsem však neměl problém platit ani kombinovanou měnou leků a eur. Počítejte však s tím, že si cestou nikde nevyberete.