Autobiografie
Autobiografie
Můj život od dětství na sídlišti maloměsta po bezcílné toulání se Evropou a rozhodnutí pokusit se o první horský pochod v jednotlivých životních kapitolách.
Myslím, že coby devadesátkové dítě z chudých poměrů z maloměsta kousek od Ostravy jsem měl relativně krásné dětství, o kterém si poslední genereace můžou nechat jen zdát. Běhat po sídlišti, lézt po stromech a stavět si bunkry v křovinách mezi loukou a polem za městem, to byl náš denní chléb. To bylo neštěstí a zlosti, když nám někdo vyraboval naše křoví, které jsme si týdny zkulturňovali bordelem ze smeťáku.
K výletům do přírody jsem měl blízko od malička a byl jsem k tomu také od útlých dětských let veden. Aby taky ne, když tata býval v mládí tramp. Často jsem tak jezdili pod stan na místa, kde trávil v mládí spoustu času, jako například do břidlicových lomů kolem Jakartovic. Letní tábor v Olšovci, který pomáhal stavět, pro mě pak bylo moje první velké dobrodružství.
Velikou změnou v mém životě byl turistický oddíl mládeže Zálesák, kam jsem docházel od osmi let a se kterým jsem vyrážel často na několikadenní cesty spojené s tábořením v přírodě. Právě zde jsem se naučil tolik potřebných věcí důležitých pro přežití v přírodě, které tak v budoucnu jen stačilo oprášit a osvojit si. V Zálesáku jsem strávil asi sedm let života a pro oddíl jsem doslova žil. Chodil jsem na všechny schůzky, vymýšlel program a hry, jezdil na všechny výpravy a tábory, psal si svůj cancák a sepisoval táborové kroniky.
Nevím, kdo vymyslel, že by dítě v 9. třídě mělo vědět, co chce dělat po celý život. Já to nevěděl a ještě dlouhé roky trvalo, než jsem na to přišel. Snil jsem o tom, že budu velký cestovatel, toužil jsem vytvořit vlastní fantasy svět a psát knihy, zajímal jsem se o politiku a měl politické ambice. Za všeho nejvíce mne bavila historie, které jsem se chtěl věnovat dále. No jo, ale co s historií? A tak se stalo, že s nástupem na střední školu skončily roky mé docházky do Zálesáku a začaly předlouhé roky bloudění životem a hledání sebe sama.
Takovým světýlkem chlapecké podnikavosti byla pro mne v té době super parta, která vznikla kolem starého baráčku po babičce kamaráda mých dvou spolužáků ještě ze základky. Šlo o barák ze začátku minulého století, kde nebyl splachovací záchod, ale kadibudka a pod umyvadlem velký hrnec na vodu, který jsme museli ve dvojicích vynášet, kdykoli se naplnil. Scházeli jsme se zde zpravidla každý pátek kolem šesté večer a pokuřovali jednu vodní dýmku za druhou a postupem času začali podnikat nejrůznější věci.
Jednu světlou stránku ta má škola přeci jen měla. Už ve druháku jsem se dotal na 3 měsíční praxi na severu Německa, kam jsem se vrátil i následujícího léta, kdy jsem rovnou dostal pracovní nabídku práce po ukončení školy. Po maturitě už jsem jen čekal až dostanu ten papír, který od té doby absolutně nikoho nezajímal a hned dalšího dne vyrazil směr ostrov Usedom, kde jsem strávil další téměř dva roky života. Ostrov jsem procestoval křížem krážem, viděl spoustu pláží, mol a zátok až nakonec nastal čas vyrazit žít o kus dále.
Zimní Tyrolsko pro mne bylo úplně nový svět. Jednak jsem se zde přestěhoval z placky na severu Německa a druhak jsem takové hory nikdy dříve neviděl a ani si je nedokázal představit. V zimě jsem si zde připadal jako v nějakém bájném světě trpaslíků a o volnu začal chodit na své první samostatné výlety Alpami. Během léta tráveného v Tyrolsku už se ze mne začínal pomalu ale jistě stávat ten pravý horský Tulák a já každého volna vyrážel na nejrůznější výpravy do hor bez jakýchkoli předchozích zkušeností s Alpami, alpským terénem či pořádnými horami vůbec.
Ani v Tyrolsku jsem se neohřál dlouho. Jen dvě sezónu - jednu zimní a jednu letní a pak jsem tak nějak nabral přesvědčení, že už jsem zde provandroval co se dalo, poznal celý region a je čas posunout se zase o kus dále. Další štací se tak stal Saalbach-Hinterglemm, kde jsem strávil jednu hodně dlouhou zimu. Během zimy jsem prochodil snad celé údolí a veškeré v zimě schůdné stezky a s nastupujícím jarem začal objevovat i nová místa na zelenajících se svazích o něco výše. Navíc jsem si uvědmil, jak moc rád fotím krásy přírody ze svých toulek a sdílím je se svým okolím, takže jsem si za ušetřené peníze po sezóně koupil zrcadlovku, začal se s ní učit fotit a pokusil se o svůj první horský trek.