Eurotrip 2022
Když jsem se v prosinci vrátil z Mallorcy a tedy mého prvního treku dále na jihu Evropy, bylo mi jasné, že jarnímu čekání až opadne sníh a následným rychlým toulkám střední Evropou, kde jsou tou dobou pro počasí podmínky stále dost omezené, je konec. Hned během následujících dní jsem se začal zajímat o další treky někde na jihu, abych mohl hned po ukončení zimní sezóny vypadnout, toulat se, zažívat dobrodružství v přírodě a především poznávat nové lidi, kultury a kraje. A tak se stalo, že jsem se koukl, co by se tak dalo jít v Řecku a nalezl jsem Corfu Trail, přičemž se pisatel v jednom z článků o této trase zmínil, že kdyby měl více času, tak se trajektem přeplavil do nedaleké Albánie. Inu, tak jsem na svůj seznam přidal Albánii i já. Než se z této cesty vrátím, bude květen v plném proudu a počasí ve střední Evropě mnohem přívětivější. Nechtěl jsem se však zdržovat v Česku ani se vracet do Rakouska. Tam budu tak jako tak trávit celé léto. Když už jsem se tak rozcestoval, je potřeba dohnat první resty a vydat se na místa, která jsem chtěl vždy navstívit nebo jsem cítil, že už jsem je navštívit dávno měl, ale doposud jsem tam nebyl. Byli jimi Saské Švýcarsko, Tatry a na závěr hlavní cíl mé jarní cesty - Dolomity. A tak se stalo, že jsem si do pěti týdnů volného času vtěsnal pět treků v zemích napříč Evropu. Stezek, jejichž průběh mi ještě nebyl ani zdaleka zcela jasný a jejichž trasu jsem plánoval mnohdy až za pochodu. Málo kdo věřil, že to všechno zvládnu, a nakonec to proběhlo tak hladce a bez problémů. Během jediného měsíce a pár dní k tomu jsem ušel pět treků, nachodil stovky kilometrů a navštívil 8 zemí Evropy.
25.4. - 1.5. 2022
Abych pravdu řekl, tak půl roku nazpět by mě ani nenapadlo, že do této malé balkánské země kdy zavítám. Sotva jsem věděl, kde ji hledat a už vůbec jsem netušil, co by se tam tak dalo dělat. Měl jsem z těchto zemí celkem strach a respekt a byl jsem plný předsudků. A přesto vedla má vůbec první sólo cesta právě zde. Do map.cz jsem zadal dvě tři jména krásných oblastí, o kterých jsem si přečetl na internetu, připsal jedno město, po rozpravě s místním druhé, nechal mapy vygenerovat trasu a vydal se na cestu mi neznámými končinami jižní Albánie. A musím říci, že jsem takto nahodile ušel snad nejkrásnější trek ve svém dosavadním životě. A strach z bezpečnosti v této zemi či nějaké předsudky? Ty jsem tak nějak už během pár minut po příjezdu hodil za hlavu a velice rychle jsem si tuto zemi zamiloval.
2.5 - 7.5 2022
Byl začátek května a já jsem za sebou měl naprosto spontánní a neuvěřitelně parádní trek jižní Albánií, odkud jsem se přeplavil zpět do Řecka, kde jsem měl naplánovaný Corfu Trail. Jak už to však někdy bývá, sponntánní treky mnohdy předčí traily oficiální a to byl i přesně tento případ. Některé úseky za mne nebyly nic než naprostá nuda, jiné jsem naopak obcházel po pro mě zajímavějších stezkách a někdy jsem se prostě musel fakt nutit pokračovat dále a říkal jsem si, proč cesta vede právě tudy. Roli však mohla hrát i jakási únava z mého toulání se po jižní Albánií, nebo očekávání naprosto odlišné od reality. Ze všeho nejvíce mne však rozčilovalo místy hodně mizerné značení a schválnosti, které se mi děly prakticky neustále. Fuckupy totiž byli mým každodenním společníkem.
12.5. - 15.5. 2022
Osmého května jsem opustil Corfu a večer přeletěl do Vídně, odkud jsem se následujícího dne po letech přesunul domů na Ostravsko. Moc dlouho jsem se zde však zdržet neplánoval, poněvadž jsem měl před sebou další traily a to tentokrát místy, které jsem vždy chtěl navstívit či poznat, ale dosud jsem se k tomu neodhodlal, a tak jsem tak nějak cítil, že než se vydám na další místa, měl bych prvně zavítat právě tam. Patřily zde Dolomity, Tatry a Saské Švýcarsko, které se stalo hned dalším cílem mé cesty. Navštívil jsem tak několik přátel, konečně si pořídil plynový vařič, poněvadž jsem si na předchozích cestách teprve plně uvědomil, jak nepraktická věc takový dřívkač je, pokud si chce člověk udělat jídlo třebas i během dne, koupil nový tarp a v neposlední řadě zainvestoval do nového telefonu s pořádným foťákem, poněvadž mne už omrzelo tahat sebou starou kilovou zrcadlovku, která na tom s kvalitou fotek už začínala být dost bídně. Vše jsem vyřešil tak rychle, jak to jen šlo a už dvanáctého seděl ve vlaku směr Praha, kde jsem přestoupil na Berliner a uháněl do prvního většího německého města za hranicemi republiky.
18.5. - 20.5. 2022
Po návratu ze Saského Švýcarska jsem strávil den a půl v Praze, kde jsem si na hostelu aspoň nechal vyprat věci pro další trek. To však nebyl hlavní důvod mé návštěvy, šlo především o jedno a to velkolepou show, kterou vždy Rammstein připraví. Hned následujícího rána po koncertu jsem se však s ještě silným bolehlavem přesunul domů na Ostravsko. Moc času jsem zde ale nestrávil, vlastně jen jedno odpoledne, bo jsem měl v plánu hned následujícího dne vyrazit poznávat nejmenší velehory Evropy a to Vysoké Tatry na Slovensku. Většina turistických tras však byla touto dobou ještě uzavřena a to včetně jednoho ze závěrečných úseků tatranské magistrály, kterou jsem si chtěl střihnout. Sehnat ubytování na první den se také zdálo jako nemožné. Nakonec mne však napadlo, že když už si tak cestuju napříč Evropou, proč nepřidat na seznam navštívených zemí ještě Polsko? A přesně to jsem udělal.
23.5. - 29.5. 2022
Z Tater jsem se nakonec nevrátil v pátek večer, ale až v sobotu brzy ráno. Moc jsem však nezahálel. Ještě téhož dne jsem se vydal do Ostravy pro nové trekové hole a už v neděli večer opět seděl ve vlaku směr Vídeň a pak dále na Innsbruck, kde jsem přesedl na bus do Bolzana, odkud jsem plánoval vydat se na Dolomitenhöhenweg 9, z té ke konci odbočit a dojít do Východního Tyrolska v Rakousku, odkud jsem se měl přepravit do mé druhé domoviny v Severním Tyrolsku. Po silných bouřkách, které v těchto dnech zasáhly nemalou část Evropy, jsem se však projednou podíval na aktuální předpověď počasí. Vypadalo to na tři dny opravdu silných bouřek, a tak jsem se rozhodl, že namísto trajdání po hřebenech Alp strávím dva dny v Bolzanu a až po té vyrazím na cestu. Samozřejmě celé dva dny jasně zářilo slunce, bouřka se přihnala až v úterý večer a další dny si se mnou počasí neskutečně pohrávalo. Vlastně celé mé putování po vysokohorských stezkách Jižního Tyrolska bylo jedno takové malé nezapomentulné dobrodružství a neustálý boj s rozmary přírody.
Léto v Tyrolsku
Už koncem května po mne byla scháňka v Tyrolsku, kam jezdím v létě a v zimě za prací, a tak jsem musel své dobrodružství v dolomitech předčasně ukončit. Budím se za sněhové vánice uprostřed mlhy u Tre Cime, které jsem ani dalšího rána neviděl a šlapu dolů do údolí, kterým se vydávám do nedalekého Rakouska. Ve východním Tyrolsku, které jsem prošel už během Covidu, to už poznávám. Beru si hotel na jednu noc a dalšího rána vyrážím do Fissu na opačné straně Tyrolska, kde mi začíná dalšího dne letní sezóna, během které nachodím desítky dalších kilometrů během jednodenních tůr do hor. Všechny mé cesty toho léta však dvě převyšují. Na první jsem vyrazil asi měsíc po ukončení mého letošního Eurotripu, kdy jsem dostal vyjímečně čtyři dny volna a převedla mne krásnými horami Lechtalských Alp, které jsem si tak úplně zamiloval. Byla to dost možná nejlepší cesta, na jakou jsem kdy v Alpách vyrazil. Dalším takovým nezapomentuleným dobrodružstvím byl můj dvoudenní přechod hřebenovek Tschirgant a Venet.
5.7 -8.7. 2022
Lechtalské Alpy, část Alp jen minimálně dotčená člověkem. Hory s přírodou jen minimálně zaseženou rukou člověka! Nezvykle zelené kopce mnohdy dosahující jinde nevídaných výšek. Jedna z mála částí Alp, kam nezasahují gigantická lyžařská střediska, množství vleků a lanovek a kde se nenachází obří hotely. Pouze horské chaty a příroda. Vlastně jsem se o této části Alp dozvěděl jen náhodou v jednom z komentářů na mém jinak politickém Twitteru. A jak jsem záhy zjistil, nejsou příliš vzdálené mému současnému působišti. Vydal jsem se je pokořit hned několikrát. Jednou jsem se je pokusil aspoň částečně přejít, ale podcenil jsem terén. Podruhé jsem zde zavítal na jeden jednodenní výlet, a po té půl roku s mým kolenem trpěl. Ale přesto jsem se kousl a vydal se tento ráj poznávat znovu. Jen jsem svůj trek započal někde jinde a po znalosti zdejšího terénu o něco lépe rozplánoval. A musím říci, že nelituji, poněvadž jsem tak zažil jeden z nejúžasnějších treků vůbec.
12.5. - 15.5. 2022
Kdo by jel z Landecku na Imst autem, na kole či kráčel pěšky údolím, celou dobu by zíral na nezvykle špičatou kuželovitou horu tyčící se nad tímto alpským městečkem. Tou horou je Tschirgant a je opravdu jen velice málo úhlů pohledu, ze kterých by takto nepůsobil - nejen z údolí, ale i při pohledu tímto směrem z okolních kopců. Opak je však pravdou, neboť se ve skutečnosti jedná o podlouhlý ostrý hřeben, kam jsem se loni konečně vydal na jeden ze svých výstupů z údolí až na vrchol. Když jsem se zde vyšplhal, nemohl jsem si nevšimnout, že se zde po hřebenech táhne úzká stezka odkudsi z dáli a okamžitě mi coby milovníkovi hřebenovek došlo, že touto stezkou se chci jednou dát.
Bylo to také loni na začátku zimy, kdy jsem sněhu navzdory podnikl svůj spontánní výstup na Glanderspitze, což je jeden z vrcholů na hřebeni sousedního masivu Venet a když jsem se zde vyškrábal, došlo mi, že tudy určitě povede úžasná hřebenovka, kterou bych si taky rád střinul. Když jsem tedy během léta konečně dostal dva dny volna, řekl jsem si, proč to nespojit a nedát si oba vedle sebe ležící masivy během jednoho dvoudenního treku. A přesně to jsem taky udělal!
Má malá podzimní migrace do teplých krajin
Přišel listopad a letní sezóna skončila. Přede mnou byl ten nejodpornější měsíc v roce - listopad. Období, kdy jsou dny krátké a upršené, obloha zatažená a na kopcích se převaluje mlha. Ani v Alpách se toho moc dělat nedá a i když je pěkně, slunce zapadá až příliš brzy na to, aby člověk podnikl něco pořádného. Už během léta jsem se tak začal zajímat, kam vyrazím na podzim a naplánoval jsem si dvě cesty do teplých krajin, kde je stále hezky a slunce tak brzy nezapadá. První cesta, na kterou jsem se vydal, byl přes 300km dlouhý pochod kolem pohoří Sierra Nevada v Andalusii. Šlo o zatím můj nejdelší pochod a cestu nádhernými horami docela mimo města a civilizaci. Z této cesty jsem se vrátil plný nadšení a nové energie do života. Dokonce se ve mne zlomila má mladiská zdorovitost a nechuť vracet se domů. Najednou jsem zde byl rád. Když jsem se však po týdnu měl vydat na další cestu, která mne měla převést z jedné strany Tenerife na druhou, v předvečer této cesty se můj život nečekaně změnil. Narazil jsem na jednu partičku, která mne obrala o veškeré peníze, telefon i doklady a pak mne pohodili někde za Ostravou. Nějakým způsobem se mi dostali taky do bankovnictví a já během jedné noci přišel úplně o všechno. Dalšího dne jsem neměl na nějaké cestování peníze ani pomyšlení a musel řešit úplně jiné věci. Celou cestu přes Tenerife jsem tak nakonec přesunul až na další jaro.
4.11. - 15.11. 2022
Další z cest na území Španělska mne zavedla na jih Pyrenejského poloostrova do kopcovité Andalusie, kde se nachází překrásné pohoří Sierra Nevada, kterým vede okružní trek GR240 - Sendero Sulayr, který obchází nejvyšší pohoří pevninského Španělska. S nástupem i sestupem zpátky do civilizace jsem tak ušel 320 km za jedenáct dní, zdolal 12 220 výškových metrů vzhůru a 12 155 metrů sešlapal dolů. Jedná se tak o můj doposud nejdelší trek, který navíc vedl úplně mimo civilizaci. Krom informačního centra na začátku treku a dvou vesnic, kterými jsem procházel v jediný den v závěrečné fázi, cesta vede pouze horami. Pokud člověk nechce podnikat půldenní sestupy následované výstupy zpátky do hor, tak si musí tahat veškeré jídlo na zádech od samotného začátku. Abych pravdu řekl, tak těžký batoh jako v prvních dnech jsem nikdy neměl.
