Deník Tuláka

Pokud něco miluji, pak jsou to právě několikadení cesty horami, nekonečné toulky horskými lesy a údolímí, ale i zdolávání historických stezek a především pak horské přechody. Není totiž nic krásnějšího, než se budit v přírodě s prvními paprsky slunce a zpěvěm ptáků a provázen pak sluncem kráčet vpřed a vnímat, jak se mnou putuje a jak se s jeho koloběhem svět kolem mne mění. Se sluncem vstávám, se sluncem putuji i jím a s nebeského kotouče západem též usínám.

 

Moc rád se toulám překrásnou přírodou, ježto je nejmocnější čarodějkou a kouzelnou dámou, která nás obklopuje a nad jejímiž dary a výtvory se často můžeme jen podivovat a žasnout. Horami, které jsou jako prastaré bohyně, jež na naše živoření po celé věky hledí a v jejichž stínu jsou i největší naše činy tak malicherné. Starými městy, ježto jsou pozůstatkem a odkazem, který nám zde předkové zanechali a v jejichž ulicích můžeme nadále cítit často i události dávno minulé. Ale také se rád toulám knihami, které nám jsou co ptákům křídla a které nám otevírají dveře do světů vzdálených, do světů nových i smyšlených, do časů dávno minulých i ke studnicím plným poznání nebo nám naopak umožní prožít dobrodružství lidí stejně naladěných, jako jsem já.  A rovněž se moc rád toulám i světy, o kterých coby věčný snílek sám sním a které v hlavě bláhově dohromady skládám a tvořím, přičemž mne mnohdy inspiruje právě to, co na svých toulkách po této zemi vidím. 

​

Zkrátka a dobře rád zdolávám hory a toulám se přírodou. Stejně tak však miluji objevovat i neznámá místa, poznávat cizí kuluty, ochutnávat nová jídla a okoštovat pivo v každé navštívené zemi také neodmyslitelně patří k mému cestování a je pro mne naprostá nutnost. Právě proto vyrážím několikrát do roka na své cesty napříč Evropou, kde se vydávám na treky oficiální i neoficiální, tvořím si vlastní nebo se prostě jen toulám neznámými krajinami a objevuji jajich krásu a nová místa. Zážitky a poznatky z těchto toulek a stezek si pak zapisuji do svého cestovatelského fotodeníku, abych si je mohl kdykoli připomenout, ukázat náhodným čtenářům nebo inspirovat ostatní. Protože tak jako já rád čtu knihy a zápisky dalších tuláků a dobrodruhů, tak i oni si jistě rádi přečtou zážitky kolegy na cestách.

 

Deník Tuláka

Ano, právě zápisky z mých cest mají být předmětem tohoto deníku, na jehož úvodní stránce tě tímto vítám a který dal rovněž jméno celému webu, i když samotné stránky by měly nabídnout mnohem více, než jen mé historky z cestování a být i jakýmsi průvodcem, který vám přinese mé znalosti o místech navštívených, o trecích zdolaných a také nabídne tipy, kudy a kam vyrazit v Tyrolsku. 

​

Na tomto blogu pracuji usilovně od začátku roku a mám dva měsíce na to, abych zde přenesl veškeré své zápisky ze starého blogu, který pro vše, co jsem si předsevzal, nabízí málo místa za celkem vysokou cenu. Až s tímto budu hotov, vyrazím asi na mé jarní cesty, které bych zde chtěl přidávat prostřednictvím blogových zápisků pokud možno v reálném čase den po dni a tedy během svých toulek přírodou a až po té se vrátím k sepisování cest, které nejsou ani na mém starém blogu a které proběhly mezitím. Když se vším budu hotov, teprve pak se budu moci naplno pustit do práce na příspěvcích, které vám dají snad i něco více, než jen náhled do toho, jak trávím dny na treku a co během svých cest jím a zažívám. Poněvadž už však nebudu v takovém časovém presu, měl bych pozvolna začít přidávat i přínosnější příspěvky. Zatímco takový obsah však plánuji zpracovávat formou příspěvků na běžné webové stránky, mé zápisky z cest ať už minulých, současných či budoucích hodlám přidávat pouze prostřednictvím blogu a aby v tom byl alespoň trošku pořádek a snadná orientace, rozhodl jsem se zapracovat na tomto oddílle "Deník," kde budu štosovat své příběhy z cest za sebou tak, jak proběhly rok po roce, měsíc po měsíci a den podni a abyste mezi nimi nemuseli procházet stránku po stránce, rozhodl jsem se na úvod každé kapitoly přidat paletu barevných tlačítek, které mají sloužit jako záložky v knize, diáři, deníku či školní práci.

​

Na úvod si tak můžete v mé "autobiografii" přečíst něco o tom, kdo jsem a odkud jsem přišel, jaké bylo mé dětství, jak jsem vyrůstal a dospíval, až jsem začal bloudit v kruhu a ztrácet se ve vlastním životě, dokud jsem se nenašel právě v toulání světem a přírodou. Jak se holt říká a jak pan profesor Tolkien napsal,

 

Ne každý, kdo se toulá, bývá ztracen.

​

Následuje celkem pěkná kapitola věnující se Mým začátkům a prvním trekům, který by se dala nazvat také "Toulky po Česku," poněvadž tou dobou jsem vyrážel na mé toulavé cesty převážně po horách, skalách a kopečcícch kotliny Zemí Koruny české. Následuje smutnější kapitola o mém životě během světové pandemie Koronaviru, kdy se mi Tyrolsko stalo mým novým domovem, ale i vězením. Jde o dlouhé a už téměř zapomenuté období, kdy jsem rok trčel v tomto alpském ráji, vyrážel na nejrůznější šílené vrcholové cesty a s příchodem jara na několikadenní treky napříč Tyrolskem.  

​​

Toulky po Evropě

Po roce stráveném v Alpách však Rakousko vyhlásilo další krátký Lockdown a já vyrazil na svou první cestu letadlem na španělský ostov Mallorca, který jsem přešel po slavné trase GR221. I když mne tento trek kdo ví jak nenadchl, tak právě tato cesta nadobro změnila můj život a já už si na další jarní mezisezónu naplánoval sérii cest, kterou jsem nazval "Eurotrip 2022." Právě od té doby v mezisezóně rok co rok vyrážím na velké jarní Eurotripy, kdy nachodím stovky kilometrů napříč hned několika zeměmi Evropy. Na podzim pak vyrážím na menší Tripy především jižními státy, kde slunce zapadá později a je i mnohem tepleji, než u nás ve střední Evropě.

 Koho by tedy nezajímaly mé Toulky po Česku, ať si nalistuje rovnou záložku "Cesty 2022." Mezi Jarním a podzimním Eurotripem však vždy narazí na krátké shrnutí léta v Tyrolsku či na seznam některých kratších stezek, na které jsem se vydal během této doby. Koho by však zajímaly pouze mé Evropské cesty a chtěl by si k ním i něco načíst, pro toho bude v úvodu stránky na oddíl  "Toulky po Evropě."

​

​

Nepoznal totiž, co je to života slast a pravá svoboda, kdo neokusil neomezeně toulat se krajinou ba širým světem. Kdo neuzřel nekonečných mořských plání, kouzelných hvozdů, skalních labyrintů a především ohromných velehor, prastarých to bohyní, které se jako kosti světa pnou vysoko ke klenbě nebeského stropu. Pouze mezi nimi ztracen, pouze tam nahoře v samotě uveden, obklopen bohy a duchy přírody, slyše zurčení potůčků, šumění větru, zpěvy ptáků a volání havranů či obklopen naprostým tichem si člověk uvědomí, co je to svoboda. Co je to život. Odkud vše pochází a jak vzniká. Jak malicherné jsou naše životy i samotné bytí ve srovnání s tím vším, co zde stojí a stát bude po celé věky. Co zde bylo dlouho před námi a ještě dlouho po nás zůstane.

 

Neopomeň na své pouti však obdivovat poutníku také výtvory nás, bytostí pomíjivých a nezajímej se pouze o moudrost tohoto světa, ale i nás, bytostí samotných. I naše činy a konání mohou se projevit na osudech tohoto světa, a tak jen nečinně nepřihlížej a jednej vždy, když k tomu dostaneš příležitost.

​

Vnímej na svých cestách taky ty krásy toho všeho dávného, co jsme vytvořili a co doposud stojí, neboť nastanou jednou časy, kdy nebude možno opěvovat těchto krás, až vše zajde a jen to věčné zůstane. Toulej se, poznávej a obdivuj. Obdivuj krás přírody i výtvorů nás lidí, hledej moudrost i poznání a užívej svobody i darů života.

​

Všichni jsme jen duše uvězněné v hmotných tělech, dokud se však mohu toulat, cítím se svobodný. Nechte mne toulat se navěky a navěky svobodný zůstanu, pak budu spokojen a víc ničeho po vás nebudu chtít.

 

Chodím, tedy jsem. Svoboda je mi vším.

​

Toulání a cestování zdar!