Saalbach-Hinterglemm

Ani v Tyrolsku jsem se neohřál dlouho. Jen dvě sezónu - jednu zimní a jednu letní a pak jsem tak nějak nabral přesvědčení, že už jsem zde provandroval co se dalo, poznal celý region a je čas posunout se zase o kus dále. Byl jsem až dětinsky naivní, protože objevovat bylo stále co, ale k tomu jsem dospěl až mnohem později. Aspoň jsem se stále trošku držel svého cestovatelského snu. Už během svých školních let jsem chtěl přece cestovat a poznávat svět, tak přece teď nezůstanu trčet na jednom místě.

Další štací se tak stal Saalbach-Hinterglemm, kde jsem strávil jednu hodně dlouhou zimu a kde shodou náhod dělal i ten Wojcek, který za mnou před rokem přijel s pracovní nabídkou jít makat do Rakouska. Svět je neskutečně malé místo pro život, protože nakonec jsme se zde sešli celkem čtyři borci z jedné a té samé školy, takže o zábavu bylo postaráno. Po nocích jsme hýřili v místních klubech, přes den pracovali a o volnu jsem vyrážel poznávat nový kus světa. Byla to drsná doba. Nechápu, jak jsem tak vůbec mohl žít a vše zvládat. Byl jsem holt mladý a blbý, ale ustál jsem to. Útěky do hor se pro mne v té době přitom stávaly stále silnější útěchou.

Sněhu tenkrát napadly opravdu mrtě. Tolik sněhu jsem snad nikdy dříve neviděl a nenapadlo by mne, že ještě více někdy uvidím. Pro mne, co by zvídavého chodce to byla ta pravá výzva. Jezdit na snowboardu jsem tenkrát ještě neuměl a ani jsem po tom nijak netoužil a lyže mi taky nic neříkaly, a tak jsem vyrážel na výpravy do zasněžených hor, kdy se jen dalo. Když se tak nad tím teď zamyslím, tak mi až nyní dochází, jak moc jsem se od té doby změnil. Zatímco dříve jsem na zimní dobrodružství vyrážel běžně, poslední dva roky na cestách mne sníh na cestách nějak začal vadit a do hor v zimě skoro nechodím. Ale taky to může být tím, že od covidu trčím v jednom a tom samém lyžařském středisku (v době kdy píšu tyto řádky, mi zbývají poslední dva týdny na tomto místě, které mi bylo pět let domovem), učím se jezdit na prkně a nemám moc motivaci chodit na mi už známá místa. Nemám nápady, parťáka a ani vybavení na pořádné zimní dobrodružství. Učit se jezdit na prkně byla asi taky pěkná hovadina. Do budoucna to chce naučit se jezdit na Skialpech, aby byla nějaká sranda i zimě. To už ale opravdu hodně odbočuji. Zpátky tedy do Saalbachu na přelomu roků 2018-2019.

Během zimy jsem prochodil snad celé údolí a veškeré v zimě schůdné stezky a s nastupujícím jarem začal objevovat i nová místa na zelenajících se svazích o něco výše. Navíc jsem si uvědmil, jak moc rád fotím krásy přírody ze svých toulek a sdílím je se svým okolím, takže jsem si za ušetřené peníze po sezóně koupil zrcadlovku a začal se s ní učit fotit.

Na druhou stranu byl Saalbach takové stísněné temné údolí, kde jsem začal poprvé propadat kruté nespavosti, prvním depresím a stavům sklíčenosti. Opravdu šťastný jsem byl pouze v horách, ale ani toulky v přírodě nedokázaly překonat životní krizi, do které jsem se v té době dostal. Stále jsem pořádně nevěděl, co chci v životě dělat a co od života čekám. Stále jsem měl politické ambice, toužil stvořit vlastní fantasy svět, v práci jsem byl od nevidím do nevidím, mezitím se snažil cvičit a po večerech chodil ven s kamarády. Špatně se to zpětně popisuje, ale přišlo mi, že žiju prázdný život od ničeho k ničemu a že se nikam neposouvám. Chtěl jsem změnu, a tak jsem se rozhodl sbalit našetřené peníze a vydal se hledat štěstí do Prahy, kde jsem si hodlal do konce léta zařídit bydlení a zkusit se dostat třeba i někam na vysokou školu. Sám jsem přitom nevěděl pořádně na kterou, ani co chci studovat. Byl jsem beznadějný blbec ztracený ve vlastním životě.

A právě v té době se někde v mé hlavě objevil hlas volající po větším dobrodružství. Opravdu to nechápu, ale kdesi z hloubi duše jsem začal toužit vydat se na vícedenní pochod horami. Chtěl jsem se toulat po hřebenech a lesích, být sám, unášet se vlastními myšlenkami a fantasiemi a vyčistit si hlavu. Byl to pocit, který mi nic nepřikazoval a zároveň říkal "musíš to udělat" a "chceš to udělat!" Nechtěl jsem přitom jen tak vyrazit na nějaké místo a kolem něj se nějakým způsobem bezcílně pohybovat. Chtěl jsem vyrazit na svůj první horský přechod.

---

---

Pražský život →