Tip na zajímavý okruh jižní Albánií

Jak vlastně tento trek vznikl a jak mne napadlo se na právě takový okruh vydat? Když jsem hledal, co by se dalo dělat v Albánii, narazil jsem na stránky Průvodce po Albánii, které provozuje jistý Adama Blažej, jenž vystudoval balkanistiku a žije v Albánii. Stránky jsem si prostudoval, v aplikaci mapy.cz jsem zadal jména dvou doporučených rozsáhlých oblastí, jimiž byly Kurvelesh a Zagorie a mezi těmi ležící dopravně dostupné města Tepelene a tedy i další z doporučených oblastí - údolí poslední v Evropě divoké řeky Vojsy. Mapy mi tak vygenerovaly nějakou trasu a o treku bylo rozhodnuto. Po rozhovoru s albánským číšníkem Benem v albánském přístavním městě Sarande, se kterým jsem se hned po příjezdu zapovídal, jsem do mapy zadal ještě jméno město jim doporučeného Gjirokaster a trasu tak rozšířil o nový start i cíl.

A víte jak to vše dopadlo? Zažil jsem jeden z nejúžasnější treků, na jaké jsem kdy do té doby vyrazil a potkal spoustu zajímavých lidí. Taky by mě nenapadlo, že ve volné přírodě narazím na škorpiona. Že vysoko v horách naleznu skelet želvy. Že v údolí daleko od moře mezi dvoutisícovkami potkám kraba. Že mi přes cestu přeběhne 20cm ještěrka nebo že umí ještěrka skákat. A hadi? Ano, ti jsou zde smrtelně jedovatí, ale také neskutečně krásní. Ty barvy! Za život jsem neviděl tolik hadů jako za těch pár dní tady. Člověk si jen musí dávat bacha kam šlape.

Tento trek mne tak nadchnul, že jsem se rozhodnul ho zde podrobně zpracovat včetně tipů na jiné zajímavé stezky v okolí a pozvat vás tak na cestu v mých toulavých stopách. Nebude to sice typicky horský trek, na jaké jste zvyklí, ale je to jistě skvělý způsob, jak poznat tuto balkánskou zemi a místní krajinu. I když budete procházet obývanou krajinou, zjistíte, že zásobit se v takto zaostalé zemi je možná složitější, než na alpském treku, což vnese do vašeho putování další závan dobrodružnosti stejně jako pastevščtí psi, na které budete často narážet a kteří vás budou provázet na vaši cestě dále. Na stezce se vydáte po dvou místních trecích, navštívíte několik obcí, z nichž některé trčí stále hluboko ve středověku a poznáte místní pasteveckou krajinu střídající se s divokostí turismem nedotčených hor.

Údolím řeky Drinos / Nivica-Senica Hiking Trail

44,2km  1622m↑   1205m↓

Na úvod pro vás mám hned dvě trasy, po kterých se můžete vydat. Jednou z nich je 44km dlouhý Nivica-Senica Hiking trail vedoucí horami mezi obcemi Nivica a Senice a který se mi povedlo bez problému zadat do map.cz, takže vás na něj odkáže i přiložený náhled trasy. Bohužel se mi nepovedlo najít dopravní spojení z přístavního města Sarande, kam jsem se přeplavil z Albánie. Pokud se vám zde podaří dostat, jistě nebudete litovat. Mnou níže popsaná trasa se na tento pěkný horský trek napojuje až za jeho první polovinou u obce Golem , ale pokud se jednou vydám na můj přechod Balkánu od Olympu v Řecku až po rakouský Grossglockner, rád se tudy dám a dalšími zajímavými místy tak prokličkuji Albánii až na hranice s Makedonií.

Pokud spojení nenajdete, nezoufejte. Ani cesta údolím řeky Drinos není špatná a vede bezlesými údolími s výhledy na vlnité reliéfy okolních hor. Jen teda budete z velké části šlapat po asfaltkách a zpevněných cestách a jeden kilometr se budete držet hlavní silnice protínající toto jinak malebné horské údolí.  Tato trasa mi bohužel nejde zadat do mapy, ale třeba se zorientujte v této mapce, kde jsem se o zmapování trasy alespoň pokusil. V místech, kde se trasa nespojila, prostě sledujte čísla špendlíků na mapě.

Má cesta, začíná na okraji nádherného města Gjirokaster, kam se mi podařilo sehant minibus i odpoledne. Návštěvu tohoto krásného města si však necháme až na konec. Z minibusu okamžitě zamíříme na most přes řeku Drinos, kterou zde překročíme a dalších 14,5 km budeme pokračovat po její pravé straně. Po asfaltové silnici, kterou se sem tam prožene nějaké to starší auto jehož posádka vás bude zdravit hlasitým troubením a máváním, budeme šlapat do obce Valare a dále pak Nokove. Zde můj trek konečně opouští asfalt a dále pokračuje po loukách a pastvinách a několikrát se přibližuje potoku. Trasa v mapě je nepřesná, protože cesta vede z části po opačné straně potoka než v mapě, ale člověk se zde neztratí. Cestou však můžeme prvně narazit na štěkající pastevecké psi, kteří se nám nyní postarají o hlučný doprovod. Důležité je zachovat klid, nevšímat si jich a pomalu pokračovat dále, dokud neopustíme jejich teritorium. Na tomto úseku rovněž najdeme spoustu míst k postavení stanu. Táboření je totiž na území celé Albánie oficálně povoleno a to dokonce i v přírodních parcích. Vzhledem k výskytu jedovatých hadů, škorpionů a volně žijících psů stan doporučuji. Já totou zemí však cestoval pouze s tarpem bez moskytiéry a nic se mi nestalo.

Pokračujeme rozježděnými polními cestami loukami, na kterých se pasou koně a pokračujeme do vesnice Andon Poci. Zde se opět napojíme na asfaltovou silnici překračující řeku Drinos. Cesta nás nakonec přivede na hlavní silnici, po které budeme pokračovat další kilometr, než ji konečně opět opustíme. Po asvaltce pak začneme stoupat vstříc náhorní plošině Kurvelesh obcemi Picar (tu budeme jen těsně míjet) a Kolonje, kde se nachází krámek s nápoji a základními potravinami hned vedle mašity. Za Kolonje asfaltovou silnici opět opustíme a budeme pokračovat vstříc obci Golem, kde se napojíme na výše zmíněný trek Nivica-Senice. Náhorní plošina Kurvelesh nás tímto vítá.

Náhorní plošina Kurvelesh

16,4km  310m↑   545m↓

Náhorní plošina Kurvelesh patří k mezi přírodním oblasti jižní Albánie a je známa především pro majestátní kaňony, kterých je zde hned několik. Regionu se dosud vyhýbal masový turismus a snad právě díky tomu zde stále najdete velice pohostinné lidi, kteří jsou ochotni vám kdykoli pomoci a nabídnout ubytování a skvělé domácí jídlo.

Naše cesta tímto regionem začíná přechodem úzkou horskou soutěskou mezi obcemi Kolnje a Golem. Před Golemem se hory opět rozestupují a nám se otevírají krásně zelené louky doslova vybízející k táboření. Pokud vám však zbývají síly, nezastavujte a pokračujte ještě asi dva a půl kilometr se mnou. Cesta nás přivede na krásný rovný plácek na náhorní plošině se dvěmi malými jezýrky. Právě zde bych se utábořil, kdybych zde nedorazil tak brzy. Později jsem však litoval, že jsem tak neudělal, protože najít vhodné míst k táboření dále byl celkem oříšek. Cesta odsud totiž klesá opět do údolí, kde nás povede mezi pozemky obehnanými ploty z klacků, až nás u hřbitova nedaleko obce Progonat přivede zpět na asfaltovou silnici, které se budeme držet až do Nivice. Cestou si však užijeme výhled na obrovský kaňon rozdělující místní hornatou krajinu.

Obec Nivice je ieálním místem pro strávení několika dnů na Kurveleshi a pro svou malebnost zařazena do projektu „100 vesnic“, kterým albánská vláda podporuje turismus na venkově. V obci je možné se ubytovat v některém z Guesthousů či penzionů a vyrážet na výlety po okolí. Pokud byste v zde chtěli strávit delší čas a prozkoumat její okolí, bude nejlepší pročíst si tento článek v Průvodci po Albánii.

Přes údolí řeky Vjosy

Vjosa je jedna z posledních divokých evropských řek, která v celé své délce toku napříč Albánií protéká zcela nerušeně bez lidského zásahu. Jedinou přehradu totiž zatím najdeme pouze na jejím horním toku v Řecku, a tak má velký význam především z pohledu přirozené migrace ryb a dalších říčních živočichů. Údolí řeky Vjosy údajně patří ke krajinně nejúchvatnějším oblastem jižní Albánie a jak píše Průvodce po Albánii, vysoké horské hřebeny se zde střídají s průzračnými bystřinami, neprostupné horské lesy s úrodnými nížinami a starobylá městečka se zapadlými vesnicemi, kde zažijete albánii v její nejčistší podobě a okusíte opravdovou pohostinnost a chuť poctvivého domácího jídla.

Abychom se dostali z Nivice do Tepelene, kde se Vjosa vylévá do širokých horských údolí, musíme se vydat touto nebo touto cestou. Další možností je svést do města stopem, taxíkem nebo minibusem, který vesnici opouští v 6:00. Já sestupoval první z cest vedoucích přes Elez, Salari a Dukaj. Cesta do města Tepelene je dlouhá asi 30km a po prvním zdolaném kopci za vesnicí Nivica už vede převážně z kopce. Po celý den však budeme opět pohybovat po asfaltové silnici. Příroda a výhledy cestou jsou však uchvacující.

V Tepelene můžeme být už odpoledne a dát si tak jídlo v některé z místních prostých restaurací. Ve městě se dá koupit i dobrý kebab a najdeme zde obchod, kde se dají sehnat základní potraviny a jídlo v konzervách. Z Tepelene pak vydáme na 10km dlouhý pochod do Peshtanu, kde začíná další trek, po kterém budeme na naší cestě pokračovat.

Hned za městem nás čeká přechod řeky Vjosy přes vysutý most a pak dalších pět kilometrů po úzké asfaltové cestě až do Dragotu. Cesta vede horským údolím po rovince, nabízí krásné výhledy na okolní hornatou krajinu a rychle ubíhá. To se ovšem mění zdoláním dalšího mostu přes řeku Vjosu. Až do Peshtanu nás totiž čeká pohyb po úzké krkolomné stezce lesy nad řekou. Pokud zde dorazíte až večer, bude asi lepší pokračovat po silnci na druhé straně řeky.

Pokud jste šli se mnou celý den, máme za sebou přes 40km. Za naši námahu však budeme odměněni v Peshtanu, kde se nachází Bujtina Peshtan Guesthouse&Camping, který vřele doporučuji navštívit a strávit zde noc. Domácí jsou úžasní lidé, se kterými můžete strávit pěkný večer. Paní domu skvěle vaří a je jednou z autorek treku, po kterém budeme pokračovat dále. Krom dobrého jídla a Raki tak můžete dostat i cenné informace o stavu stezky dále a spoustu tipů na cestu. Třeba i to, jak postupovat v oblastech s vysokým výskytem hadů nebo jak se chovat, když na vás začnou dorážet pastevečtí psi.

Trek půvabnou Zagorií

44,1km  1903m↑   1342m↓

Zagoria (ze slovanského Za Horami) mě nalákala především proto, že o ni Průvodce po Albánii píše jako o jednom z nejlepších míst pro trekování v celé jižní Albánii. Tato odlehlá oblast je vklíněna mezi dvěma souběžně se táhnoucími hřebeny a krásu tohoto hornatého kraje umocňují vesnice s tradičními kamennými domy, znichž některé nás pocitově vracející do středověké Evropy. Na celém mé treku jde asi o nejkrásnější oblast, kterou budeme procházet. Počítejte však také s náročnějším terénem a nižší kilometráží. Asfaltky zde nečekejte. Budeme se pohybovat po krkolomných kamenitých stezkách, které se horami plazí nahoru a zase dolů a tu a tam se spleteme a omylem odbočíme po nikam vedoucí kozí stezce. Jde také o úsek, kde jsem narazil na největší množství hadů. Stezku doporučuji jít na jaře, kdy jsou stromy v oblasti obaleny růžovými květy a dokreslují romantickou malebnost krajiny.

Celým údolím Zagorie prochází asi 50km dlouhý trek značený klasickými červeno-bílými pruhy, jako to známe z Alp a provede nás tímto malebným údolím od Peshtanu až do Permetu, přičemž v rozestupech po 10-15km narazíme na vesnici z Guesthousem. Cestou se nachází také dostatek míst vhodných ke kempování. Za mne se dá celá tato etapa zvládnout za dva dny. Až do Permetu však šlapat nebudeme, protože cesta vede opačným směrem, než my potřebujeme. Závěrečných 12km treku tak pro tentokrát oželíme a budeme pokračovat do Policanu, odkud se dáme skrz kaňony do malebného městečka Gjirokaster. Pokud by si však chtěl někdo tuto etapu dát, bránit mu v tom nebudu a rád se kouknu na fotky z této části treku. Já se tudy snad vydám na mém přechodu Balkánu z Olympu na Grossglockner, který se mi doufám povede v následujících letech podniknout. Další z možností, jak do se Gjirokastery dostat po svých, by měla vést přes vysokohorské sedlo nedaleko vrcholu Maja e Lalucit (trasa), v době mé cesty zde však ležely ještě hromady sněhu a bylo potřeba improvizovat a vzít to kaňonem řeky Grykes.

Obce s Guesthousy na trase:

Peshtan → Limar 9,9km   682m↑   328m↓ Limar → Hoshteve 13,4km 551m↑ 430m↓

Hoshteve → Sheper 12,3km 511m↑ 443m↓

Sheper → Permet 11,8km 1215m↑ 530m↓

Zpátky do Civilizace kaňonem řeky Grykes

30km  148m↑   686m↓

Nevím, v kolik hodin dorazíme do Policanu, ale opět se jednou nacházíme ve vesnici s malou prostě vybavounou restaurací, kde si můžeme dát polévku a maso s hranolkami, tak proč toho nevyužít. Tohle a balkánský sýr je vše, co se zde dá obstarat. Bodne to však skvěle. Pak ovšem obec opustíme a tím i celou půvabnou Zagorii.

Ještě nějakou dobu šlapeme po asfaltce, na kterou jsme se napojili na okraji dědiny. Ta však k našemu údivo jen pár desítek metrů za vsí končí a přechází na prostou cestu vysypanou štěrkem a kamením. Scházíme stále níže, až nakonec kráčíme úzkou soutězkou. Od této cesty jsem neměl žádné očekávání, ale nekonec jsem byl překvapivě nadšen. Po mé pravici teče místy až neskutečně modrý horský potok. Po obou se pak vypínají vysoké skalnaté stěny hor porostlé drobnými stromky a další zelení. Kouzelené. Nakonec stoupáme na bezejmenné kopce vysoko nad kaňonem a otevírají se nám další výhledy na tuto hornatou zemi.

Procházíme vesničku Suhe a z té scházíme k jezeru či vodní nádrži Dofise. Do jednoho z nejkrásnějších měst Albánie už to máme jen 10km po rovince údolím řeky Drinos. Je jen na nás, kterou cestou se dáme. Můžeme pokračovat až do Arshi Lego po pravém břehu, zde se napojit na asfaltku a přejít řeku po mostě, nebo přebrodit řeku a pokračovat podél rušné silnice. Přicházíme do města Gjirokaster a kráčíme jeho strmými uličkami vstříct historickému centru. Naše dobrodružná cesta tímto divokým krajem je úspěšně u konce. O tom, co dělat v tomto malebném muslimském městečku bílých domečků s břidlicovými střechami, které najdeme i na seznamu UNESCO, zase příště v nějakém samostatném článku v mém průvodci Evropskými městy. Zde zatím tedy aspoň pár obrázků.

PS: Dočetl jsi to až sem? Pak tě tento trek pravděpodobně zaujal a teď přemýšlíš, kde sehnat plynovou kartuši na tento trek. Pokud budeš cestovat jako já přes Corfu, seženeš ji v Lidlu jen kousek od letiště.

Deníkovový zápis z této cesty →