28.11.2025 Ráno vstávám relativně brzy, na cestu však ještě nevyrážím a snažím se dopsat desátý den mého putování. Toho dne se však stalo tolik, že není možné to dopsat za jedno ráno, a tak se v sedm začínám balit. Dneska to jde docela rychle a už o třičtvrtě na osm mám sbaleno. Nehybná housenka stále leží na kameni stejně, jako zde ležela včera večer, a tak je jasné, že je mrtvá. Jak se to stalo? Upeklo ji snad denní slunce? Netuším. A už to ani nezjistím. Ze šňůry si beru suché tričko a...

27.11.2025 Jedno jsem včera zapomněl zmínit. Jak mne od mého rychlého vybalování batohu a hledání pláštěnky, kterou jsem najednou naprosto nečekaně potřeboval, pronásledovala myšlenka, že jsem tam něco zapomněl, tak se ještě večer má obava potvrdila. Už se mi totiž nechtělo nic vařit, a tak jsem si chtěl dát aspoň tortily. Ty už však v batohu nebyly. Od včerejšího oběda během výstupu ze dna kaňonu jsem tak nejedl. Tortily jsem ztratil a o pohankovou kaši se připravil vlastní nešikovností,...

26.11.2025 Budím se a den nezačínám klasicky psaním deníku. Už jsem v tom sice docela pozadu, ale cesta nejde tak rychle, jak bych si představoval. Abych došel za pět dní nad Kalkan, musím ujít v průměru 30km denně a už po včerejšku jsem 7km pozadu. Předpověď počasí na 29. listopadu navíc už dlouhodobě vypadá velice deštivě a stále se nelepší. Spíš naopak. Proto se ještě za tmy balím a za šera se vracím na cestu, po které jsem včera přišel. Jde se krásně, pomalu svítá a já co nevidět...