Když jsem končil zápis předchozího dne, zapomněl jsem zmínit jednu podstatnou věc. Když jsem si vařil večeři, převrhla se mi voda, a tak jsem spotřeboval i ten zbytek, co jsem ještě měl. Dnes jsem tak bez vody a doufám v její brzké nalezení. Ráno tak nezačínám kávou a snídaní, to ale dělám málo kdy. Většinou se snažím prvně něco ujít. Dnes se však cítím trošku prázdný a hlavně je potřeba také něco pít. Prioritou pro tento den je tak nutnost najít vodu.

Rychle se balím a opouštím to idylické místo, které mi dnes poskytlo dokonalou rovinku pro nocleh. Prospal jsem téměř celou noc, jen karimatku jsem teda během noci musel jednou dofouknout. Někde tak musí být nějaká miniaturní dirka, nebo to jde přes ventil pro nafukování. Ten totiž před zašpuntováním lehce syčí. Dírku se naopak najít nedaří. Naštěstí to neuniká moc a jednou za 4 hodiny tam stačí poslat jeden dva dechy, takže spát se na tom dá. Když se to nepodaří spravit nebo se to naopak zhorší, musím kouknout po něčem v některém z měst, které budu cestou procházet. Uvidí se. Však už má ta žlutá věcička nějaké ty roky za sebou.

Opouštím les a opět kráčím zemědělskou krajinou mezi pastvinami. Celkem rychle se mi vybavuje, jak jsme s přítelkyní sledovali Holku s bucket listem a Filipa Srollera a jejicb Arizonatrail. I mne totiž každou chvíli čeká nějaká rozvrzaná brána, kterou musím otevřít a zavřít.

Kolem desáté přicházím k mostu přes řeku Derry, kde jsem chtěl načerpat vodu a uvařit si konečně kafe a snídani. Tady však nastává velký problém. Potok se nachází hluboko pod mostem a není k němu jak sejít. K dalšímu to mám 5km a kdo ví, jestli tam bude voda či v jakém je stavu. Jdu si sednou na lavičku u silnice, po které valí jedno auto za druhým a snažím se nacpat alespoň proteinelou. To je však boj s větrnými mlýny a dochází mi, že tudy cesta nevede. Chce to fakt jídlo a pokud možno, tak i kafe.

Nakonec však dostávám spádný nápad. Přivazuji lahev na špagát a jdu se pokusit nalovit vodu. Kupodivu to funguje. Stačí jen trefot ten správný proud. Zabere to dost času, ale nakonec posnídám, dám si kafe a pokračuji dále se slušnou zásobou vody. Když o necelý kilometr a půl narazím na úzkou strouhu, jen se tomu zasměji a aspoň si vyměním vodu v lahvi. Je to však takový čůrek, že bych udělal lépe, kdybych to nechal být. Strávím zde dost času a nakonec odcházím a méně vody, než jsem načerpal v potoce. Tomuhle zdroji jsem však věřil o něco více.

Dále má cesta není ničím zvláštní. Šlapu převážně mezi pastvinami, sem lesem. Cesta se spíše mírně vlní, možná jednou přejdu nějaký větší kopec. Jediný problém tohoto dne je voda. Je neskutečné vedro a když už dojdu k potoku, je hluboko pod mostem. Několikrát zkouším opakovat fintu z rána, ale marně. Proud není tam silný, aby si vzal lahev a ta se jen vznáší na hladině. Jindy je voda naopak moc mělká. Dvakrát se tak zaseknu na nějakém mostku na víc jak půl hodiny a získám všeho všudy 200mk vody. Tohle je jedině tak ztráta času.

Je 15:30, když přijdu k dalšímu potoku. Je opět pod mostem, po obou stranách jsou pastviny a cesta dolů je naprosto nepřístupná. Mám toho dost! Mám žízeň a hlad! Fakt jsem nečekal, že zrovna v Irksu budu mít takové problémy s vodou. Opět beru lahev a špagát na kolíku a spouštím ji dolů. Nejprve to vypadá marně, nakonec však trefím ten správný proud a můžu si uvařit. Až ve čtyři odpoledne tam konečně obědvám. Pak se ještě pokusím vylovit nějakou vodu aspoň na pití. Když pak o půl hodiny dojdu k potůčku, ke kterému se dá sejít, říkám si, jestli si ze mě někdo náhodou neutahuje.

Stoupám na Stooken. Cesta vede převážně lesy bez výhledů. Ty se dostaví až mnohem výše, když les po mé pravici ustoupí. Opět mi to tady připomíná české kopce - Jeseníky, možná Orlické hory. Další výhled mne čeká až na druhé straně tohoto masivu. Ten ovšem stojí za to, ten je parádní. Dokonce by se zde dal postavit i stan. Slunce je však ještě vysoko na obloze, a tak pokračuji ve svém putování. Cesta opět padá dolů a vede mne mezi oplocenými pastvinami. To mi však nevadí. Můj cíl se nachází opět v lesích na kopci.

Minu pár statků a bezpočet ohrad a opět začínám stoupat lesy, tentokrát na Urelanďs Hill. Když narazím na potůček, okamžitě toho po dnešní zkušenosti využívám a plním si vodu. Pak pokračuji stále výše.

V sedm večer už mne čeká jen rovinka a já si hledám místo na spaní. Brzy přicházím ba nádhernou louku, která jinak slouží jako pastvina. Místa pro stan by zde bylo plno a je odsud nádherný výhled. Z nedalekého statku však musím být vidět i já. Mám to riskovat? Nakonec se vracím na cestu a pokračuji. Šeří se, když nalézám široký plac přímo u lesní cesty. Pokud tudy nikdo nepojede, jsem safe. Pokud ani a bude se zde chtít otočit a vyhnout , jsem v prdeli. Moc se mi to místo nezamlouvá, a tak ještě nějakou dobu pokračuju. Po obou stranách nemám nic než neprostupný les. Nakonec narazím na ještě jeden plácek mezi stromy. Mít sebou hamaku, super místo. Na stan mi však přijde až mic svažité. Nakonec se vracím na ono rozšíření u cesty. Vařím si večeři, stavím stan. Brzy ráno odsud chci vypadnout. Na konec Wicklow Way stačí sejít 7km do Clonegalu a odsud pak přejít na South Leinster Way První etapa mé cesty je tak dá se říci uzavřena.

Irsko - Den 6. →

Comments

Tulák, blázen a cestovatel, věčný snílek s hlavou v oblacích vlastních fantasií a taky tak trošku dobrodruh. Milovník divoké přírody, krásných panoramat, skal a hlavně hor a hřebenovek bohatých na nádherné výhledy, ale i piva a dobrého jídla. Toulavá duše uvězněná v lidském těle a svázána tak s osudy a povinnostmi lidí, která by se chtěla jen bezmezně toulat a poznat každý pěkný kout tohoto světa.

Od roku 2015 žiji převážně v Alpách a od roku 2019 je mi Tyrolsko mým domovem. Právě zde jsem se zamiloval do hor, zdolávání vrcholů, šplhání po jištěných i nejištěných cestách a nejrůznějších dobrodružství, ke kterým překrásná alpská příroda doslova vybízí. Každého léta se snažím využít každého volného dne, abych poznal další pěkný kousek této hornaté země v srdci Alp.

Od lockdownu v roce 2020 jsem navíc naprosto propadl trekkingu a cestování a začal vyrážet na stále delší a zajímavější cesty napříč Evropou a poněvadž rád fotím a píšu, rozhodl jsem se začítu psát svůj online deník a do něj všechna svá dobrodružství z dlouhých cest postupně zpracovávat. V Tyrolsku však trávím převážnou část roku a i zde podnikám nejrůznější zajímavé cesty, a tak se i má tyrolská dobrodužství začala kupit a já pocítil potřebu zaznamenat si alespoň ty nejdůležitejší z nich.

Zaznamenávat jen zážitky z cest mi však nestačí a krom příběhů z hor bych se také rád podělil o své znalosti a postřehy z cest a především vám představil Tyrolsko a přinesl spoustu tipů a nápadů na krásná místa, kam se můžete podívat. Proto jsem se rozhodl zapracovat na tomto blogu, který by měl být tak trochu mým deníkem, ale také dobrodružným průvodcem po tyrolských kopcích, ferratách, soutěskách a dalších zajímavých místech napříč Evropou.