Tip na trek nejhlubším kaňonem Evropy a možná i světa

Nevím jak přesně probíhalo měření, ale dle Guinnessovy knihy rekordů je za nejhlubší kaňon světa považován řecký kaňon Vikos nacházející se v Řecku v hornatém kraji Epirus. Při pohledu na některé kaňony v Americe a Asii jsem k tomuto tvrzení lehce skeptický, ale měření může hrát do karet i fakt, že rokle protíná hornatou krajinu pohoří Pindos, kde některé vrcholy v bezprostřední blízkosti kaňonu dosahují výšky 2000 metrů a více. Shodněme se však, že může jít s velikou pravděpodobností o největší rokli na evropském kontinentu. Kaňon je dlouhý 20 km, dosahuje hloubky až 1000 metrů a jeho šířka se pohybuje od několika málo desítek metrů až po stovky metrů v nejširších místech a už z dálky působí impozantně. Na rokli přitom nemusíš koukat jen z dálky, ale můžeš se projít jejím dnem a z něj opět vystoupat na některou z mnoha vyhlídek, tak jako já roku 2023. Ano, hádáš správně, nevařím z vody, ale zvu tě na trek v mých stopách, který tě provede dnem rokle, přivede na zajímavá místa a většinu vyhlídek vysoko nad propastí a budeš-li chtít, můžeš si ze dna nejhlubší rokle vystoupat až na nejvyšší vrchol v oblasti, jako Gandalf, když bojoval s temným Morgothovým Balrogem.

Cesta na začátek:

Můj trek kaňonem Vikos začneš ve vesnici Kipoi na jeho okraji, přičemž jak se sem dostaneš, je jen na tobě. Na to že jde o největší turisitcké lákadlo v oblasti mi přijde, že Řekové dopravní dostupnost moc neřeší. Spoje jsem nenašel přes googlemaps, Rome2Rio, Moovit a dokonce ani na stránkách místního dopravce Ktel. Pokud budeš šikovnější než já a něco najdeš, klidně se na mě obrať a já zde informaci rád doplním. V opačném případě nezbývá, než si vzít taxi nebo se vydat na cestu pěšky tak jako já. Jako nejvíc dopravně dostupné město začátku mého treku mi vychází přes 30km vzdálené město Ioannina na druhé straně hor, kam se v pohodě dostaneš autobusem. Jinak je však autobusová doprava v Řecku celkem katastrofa.

Z Ioanniny můžeš vystoupat na hřeben po stezce, kterou vidíš v mapách.cz označenou jako trasu O3. Nepočítej však s jasně viditelnou dobře značenou stezkou. Sám brzy poznáš, že některé úseky neexistují vůbec a je lepší šlapat oklikou po asfatlce. Největší past tě ovšem čeká na hřebeni, kudy žádná stezka nevede vůbec a je potřeba držet se kravských stezek, dokud nenarazíš na cestu na druhé straně hřebene, která už tě přivede do obce Dikorfo, odkud už cestu do Kipoi snadno najdeš. Pokud nechceš bloudit, bude pro tebe mnohem snadnější dopravit se z Ioanniny pěšky či stopem do městečka Perivleptos, odkud až do Dikorfa vede přes hory asfaltka. Můj původní plán byl vzít to neviditelnou hřebenovou stezkou, ale zhruba v polovině hřebene mne od toho nápadu odradila fakt silná bouřka a předpoveď dalších bouřek na celé odpoledne, takže jsem se nakonec poraženě vrátil do údolí a další den to zkusil jinudy. Od místních pastevců však vím, že po hodině chůze bych došel na cestu na druhé straně hřebene.

Z Dikorfa do Kipoi vede cesta lesy, nabídne ti první výhled na hlubokou strž mezi dvoutisícovými vrcholy a provede tě krajinou klenutých kamenných mostků, které jsou dalším lákadlem v této oblasti. Už během své cesty lesem budeš narážet na první časem zapomenuté kusy tohoto umění architektury. Ty nejkrásnější však nejdeš teprve kolem Kipoi. Za nejkrásnější jsou považovány Petsioni´s Stone Bridge, zdejší mlýnský most nebo třeba Kalogeriko Bridge na druhé straně obce. Právě u tohoto mostu se konečně napojíš na trek, kaňonem Vikos, který jsem ti naplánoval. Ještě než se však dáš na cestu, můžeš se občerstvit a doplnit síly v místní Taverně nebo dokoupit vodu a nějaké snacky v místním krámku s potravinami.

Konečně Vikos:

Základní trasa

Tak, a je to tady. Konečně stojíš u mostu Kalogeriko u ústí kaňonu Vikos. V mapách vidíš stezku vedoucí jeho dnem a brzy ji také nelézáš. Tudy však nechoď, prototože stezka po nějaké době mizí v potoce, jehož korytem by ses musel trmácet dále. Ten se tudy pravděpodobně nevalí po celý rok a může být, že v létě tudy projdeš suchou nohou. Jsou však i další možnosti jak pokračovat dále do vesnice Monodendri, která je tvým dalším cílem.

Po překročení mostu narazíš na cestu stoupající mírně lesy. Já ti však projednou doporučím držet se asfaltky, na které stojíš. Ta totiž vede mimo lesní porost a nabízí tak alespoň nějaké výhledy. Po necelém kilometru tě cesta přivede ke kapličce Agia Paraskue, odkud tě čekají první výhledy na rozevírající se kaňon a dokonce i další klenutý most na jeho dně. Stále jsi však na začátku cesty, a tak výhledy nejsou tak epické, jak bys očekával. To se však brzy změní.

Od kapličky se vrať na silnici a ještě chvíli po ni pokračuj, dokud nenarazíš na křižovatku. Za tou by ses měl napojit na úzkou stezku, která tě lesy přivede na dno kaňonu do míst, kde se potok drží pod zemí. I když bude rozvodněn, neměl by však být problém pokračovat tudy dále, protože stezka vede po jeho travnatém nábřeží a nabízí ti pohledy na kolmé hladké stěny tyčící se kolem tebe.

Po dvou kilometrech cesty tak narazíš na další z klenutých mostů. Od něj tě čeká výstup po kamenném schodišti k další církevní památce - řeckokatolické kapli Agios Neikolaos, která by se snad dala využít i jako nouzový přístřešek. Čeká tě odsud také další z pěkných výhledů na postupně se rozšiřující a zvedající kaňon, jehož dnem jsi ještě před chvílí kráčel.

Až se dostatečně vynadíváš na ten přírodní div, otoč se kaňonu zády a pokračuj dále. Po asi kilometru dorazíš na okraj obce Vitsa, v jejímž centru se nachází restaurace a pítko s vodou. Odsud tě čeká další kilometr a půl do Monodendri, což je jeden z hlavních cílů tvé cesty. Můžeš buď pokračovat po nepřehledné stezce lesem, nebo naopak po jasně viditelné silnici nabízející další výhledy na okolní kopcovitou krajinu. Ovšem i lesní stezka má své jedinečné kouzlo.

Monodendri je krásné kamenné městečko, jehož stěny i ulice jsou vystavěny z bílého kamení a zdobí je černé břidlicové střechy. Je zde spousta restaurací a krámků s jídlem a nápoji. K vůli těm jsem tě sem ovšem nepřivedl. Tvým cílem je klášter Mone Agias Paraskeues nacházející se jen kousek za vesnicí. Právě odsud tě čekají jedny z nejkrásnějších výhledů na tento velkolepý kaňon. Pokud se na to cítíš, můžeš se vydat také na krátkou procházku po úzké skalní římse za klášterem. Až si místo dostatečně užiješ, vrať se do vesničky, něco dobrého si dej a zamíř k místnímu lesnímu amfiteátru, od kterého tě čeká krátký výstup na dechberoucí vyhlídku Nkrounia. Neuvidíš odsud jen obrovský kaňon ve skrytu zdejších hor, ale i klášter Mone Agios vysoko nad strmou propastí. S trochou fantasie ti ten pohled možná připomene Elrondovu Roklinku z Pána prstenů.

Dnem kaňonu

Najezen? Dostatečně ses na tu nádheru vynadíval? Nu, tak se zvedej a valíme dále. Před sebou máme krkolomný sestup lesy zpět na dno kaňonu, ze kterého už dnes nevylezeme. Čeká tě totiž deset kilometrů v úzkém sevření jeho strmých stěn tyčících se nad tebou do nebeských výšin. Místy je to opravdu impozantní pohled. Teprve tady si člověk uvědomí, jak jsem malicherní.

Dalším cílem je další poutní místo nacházející se tentokrát na úplném dnu kaňonu a to kaple Mone Tes Panagias Tou Bikou. Kolem té se konečně nachází rovné prostranství, na kterém se dá postavit stan. V případě nouze také můžeš přespat uvnitř kaple. Pokud nejsi až takový dobdrodruh, budeš muset vystoupat do vesnice Vikos nad kaňonem a zde se ubytovat. Návštěvu této vesnice ti k vůli krásným výhledům však doporučuji tak jako tak. Ráno ať jsi však zpátky, protože mám v plánu vzít tě na nejvyšší vrchol v oblasti na druhé straně kaňonu.

Z nejhlubší propasti na nejvyšší vrchol

Jak jsem psal už v úvodu o nejhlubším kaňonu světa, Vikos protíná pohoří Pindos a v jeho těsné blízkosti se nachází několik vrcholů nad 2000 metrů. Jednim z nich je Gamila, která je se svými 2497 metry nejvyšším vrcholem v oblasti a ty se na něj můžeš tady ze dna kaňonu vydat. Pokud nechceš, vystoupej se mnou do Mikropapinga a pak pokračuj po základní trase v mapě dále. Byla by to však škoda, protože už jen výhledy cestou vzhůru jsou opravdu nádherné. Možná také rád uslyšíš, že pouze pět kilometrů od vrcholu se nachází Horská chata Astraka (viz.) Nevýhodou je, že se v naší cestě za poznáním krás kaňonu Vikos budeme vracet stejnou cestou. Pokud nechceš, můžeš z vrcholu pokračovat dalších 17.5km do města Konitsa, odkud už ti určitě pojede autobus.

Kaňon Vikos - poslední zákruty

Po návratu do historického Mikropapinga už tě čeká jen pohodová cesta po asfaltu, za to však lemovaná dalšími nádhernými výhledy na kaňon Vikos a okolní horskou přírodu. Za Papingem cesta vede ještě nějakou dobu po rovince a pak v serpentinách klesá na dno rokle, kde překročíš potok po dalším z klenutých mostů v oblasti. Odsud je potřeba vystoupat do Aristi, kde najdeš také nějaké restaurace a malý obchod s potravinami. Pokud nemáš stále dost, můžeš se vydat do 5km vzdálené obce Vikos, kde jsou další vyhlídky na tento nádherný kaňon. Je to však cesta tam a zase zpátky. Je totiž potřeba dostat se do městečka Kalpaki, kudy několikrát denně projíždí autobus.