Po hřebenovkách pohraničím severních Čech

Po návratu z Galicie jsem pro tento rok neměl žádné velké plány. Původně jsem až na konec května chtěl vyrazit do Bulharska na Kom-Emine a mezitím si střihnout hodně nalehko bez zbytečného velkého plánování něco v Česku, nejlépe celou severní hranici, ale do toho bych se časově nevešel a navíc jsem už nemalou část těchto hor kdysi dávno přešel. Na horách od Králík po Františkovy lázně jsem však s výjimkou Sněžky nikdy nebyl a Broumovsko bych si také rád prošel.

Když jsem však začal plánovat Kom-Emine, na kterém bych byl pro začátek letní sezóny v Rakousku v docela velkém časovém presu, vzpomněl jsem si na můj dávný nápad propojit tento hřeben s přechodem Karpat, na který bych se také rád jednou vydal. Nakonec jsem tak od Kom-Emine upustil s tím, že se vydám na stejně dlouhý přechod severní hranice Čech a posléze si dám něco na Slovensku. Docela rád bych si tam odškrtnul alespoň Nízké Tatry. Pokud se mi to podaří propojit i s Východokarpatskou magistrálou a případně to protáhnout i o přechod Velkofatranské magistrály, bude to hodně epický trek, který mne pro toto jaro uspokojí. Obávám se však, že ani toto z časových důvodů nevyjde.

Nakonec jsem se tak rozhodl, že po návratu z Galicie vyřeším vše co potřebuji a nejpozději 6. května vyrazím na cestu přes Orlické hory a pak dále. Trasu jsem se přitom rozhodl začít příhodně v Mladkově, kde mé toulky severním pohraničním před několika lety skončily a navázat tak na můj přechod Jeseníků a Kralického Sněžníku.

V sobotu odpoledne jsme tak celí vyčerpaní nočním cestováním dorazili do Znojma, odkud jsem se v neděli přesunul do Ostravy. Na pondělí jsem měl naplánovaného zubaře a musel vyřešit nové brýle, protože ty mé staré už jsou tak poškrábané, že proti světlu vidím vyloženě bordel. Krom toho jsem musel vyřešit výměnu skel na telefonu, přihlásit se na pojišťovnu a úřad v ČR a najít dobrý servis pro můj notebook, který by si po šesti letech zasloužil kompletní diagnostiku, výměnu baterky, opravu ventilátoru, čištění a celkově nějakou lepší péči. No nebylo toho málo.

V pondělí jsem vyběhal co bylo potřeba a pak začal řešit notebook. Našel jsem si nějaké servisy, kam jsem napsal obsáhlou zprávu o stavu mého zařízení a čekal, co mi nabídnou. Servis, který se mi líbil nejvíc, byl docela z ruky, ale nabízel svoz zboží pomocí PPL a to se mi hodilo velice. Než však objednám odvoz, musím zálohovat vše na externí harddisk a také bych si rád stáhnul fotky z iCloudu. Problém byl, že ne všechno už tam bylo nahráno, a tak jsem čekal celý den, u toho sepisoval poslední dny z Galicie. Až další den jsem začal řešit krabici na zabalení notebooku a odvoz mi byl nabídnut až ma 7.5. Ve zprávě, kterou jsem od PPL dostal, stálo, že balík vyzvednou mezi 8:00 až 18:00. Paráda, to abych byl celý den doma a nic neplánoval. Čas mezitím plynul, já se připravoval o dny kráného počasí, které zatím panovalo.

Nakonec jsem si řekl, že se sbalím a když balík vyzvednou hned ráno, můžu klidně další den vyrazit. Ve středu večer jsem tak zabalil noťas a místo abych se nachystal na možný odjezd, stáhnul jsem si Lightroom a s pomocí Gemini a ChatGPT začal řešit vlastní presety pro různé situace. Co jsem začal sepisovat cesty za pochodu rovnou na blog, nahrávám fotky přímo z telefonu a ty vypadají fakt děsně. S jejich kvalitou nejsem absolutně spokojen. Proto jsem se rozhodl, že si nechám od obou umělých inteligentů navrhnout jeden preset pro různé druhy počasí a světelných podmínek a na základě jejich rozlišných doporučení si připravím vždy ještě jeden vlastní.

Celkem jsem se do toho ponořil a velkou část jsem měl hotovou v jedenáct večer. Když jsem si ráno přečetl, že pro notebook přijedou až odpoledne, docela jsem kapituloval na to, že bych někam jel ještě dnes, a tak jsem si dále hrál s ligthroomem, až jsem se dostal na krásných 60 filtrů, díky kterým by mé fotky nemusely vypadat až tak zle.

Ve dvě odpoledne si konečně přijelo PPL pro můj notebook a já konečně začal balit a řešit, zda nepotřebuju ještě něco dokoupit. Že nevyrazím ještě dnes už bylo víc než jasné, protože v Mladkově bych byl stejně nejdříve po osmé večer.

Jsou čtyři odpoledne, mám více méně sbaleno a jdu do Billy koupit ještě nějaké tortilly a vody na cestu. Tady potkávám kamarádku ze základky, která okamžitě začíná organizovat sešlost u kamaráda. Moc se mi nechce, musím se sbalit a ráno bych rád fakt brzo vstával. Na mé české dobrodružství přeci jen nemám tolik času, ale přece je po takové době neodmítnu. Valím teda domů, dobaluji a mířím do sousední vesnice. Jen co vyjdu, začíná lehce mrholit. Když dojdu na místo, rozprší se úplně. No paráda, tak dlouho bylo pěkně a když už mám někam vyrazit, tak se to takto pokazí.

Doma jsem v jedenáct večer. Tou dobou už neprší, tak snad to tak i zůstane. Dostávám nápad na ještě tři presety pro ošklivé nevýrazné počasí, a tak si s nimi do půlnoci hraju. Pak nastavuji budík na půl šesté ráno a jdu spát.

Severní Čechy - Den 1. →