Juliana Trail - Den 6.

4.5.2024

Další den začíná slibně. Neprší a vypadá to, že venku svítí sluníčko. Když vylezeme před stan, ukáže se, že obloha je skutečně potrhaná, těžká šedá mračna vystřídala bílá oblaka plující mezi zalesněnými kopci a odhaluje se nám modré nebe. Ja vlahé jarní ráno a vypadá to, že dnes bude docela pěkný den. To se moc hodí, protože po předchozích dnech jsme docela nachcípaní, teda hlavně Miška. Mě jen trošku pobolívá v krku, ale ona dost trpí. Docela se hodí, že dnes před sebou máme jen 16km po rovince do dalšího kempu a spíme na okraji prvního většího města na naši cestě. Tady určitě bude nějaká lékárna. Máme čas si projít město, dobře se najíst a nakoupit co potřebujeme - třeba instalatérskou pásku na opravu stanu. Na cestu klidně můžeme vyrazit až po poledni. Času je dost.

Balíme náš poničený stan, který kupodivu vydržel až do rána. Co však nevydrželo, je hůlka mé přítelkyně, které se ulomil hrot a zůstal v zemi. Podél tyrkysově modré Soči vyrážíme k mostu, na jehož druhé straně se nachází Tolmin.

Přecházíme na druhou stranu řeky a odbočujeme doprava. Opouštíme tak hlavní silnici, která vede dále do města a místo toho pokračujeme po úzké stezce mezi stromy, kde se na ranním slunci vyhřívá had, kterého si naštěstí Miška nevšimne, a tak kolem něj projde bez většího povyku. Že jsme míjeli hada a na takových stezkách musíme dávat pozor kam šlapeme ji oznamuji až s pořádným odstupem. To už je však docela irelevantní informace, protože přecházíme na parkoviště u hřbitova, odkud dál šlapeme po chodníku. Ten nás záhy přivede ke kruháči na okraji města.

Pokračujeme podél cesty a brzy přicházíme k prvnímu z místních supermarketů na jeho okraji. Je to Hofer, přes cestu od něj je Eurospin a o kus dále je ještě nějaký Mercator. Postupně prolezeme všechny a nakupujeme si sladké pečivo na snídani, párky, které si snad opečeme na večeři, nějakou svačinu na cestu a tak dále. Já se marně snažím sehnat elektrikářskou pásku, kterou bych lépe zpevnil prasklé lanko stanu, ale nikde nic neseženu. Nakonec beru v Kiku aspoň izolačku, protože přece neexistuje problém, který by nevyřešila izolačka nebo ještě více izolačky. Taky se snažíme sehnat malý přenostný grill. Takový ten alobalový s uhlíky, abychom si na něm večer mohli udělat párky k večeři, avšak marná snaha, kde nic, tu nic. Co se nám však podaří v Hoferu naprosto nečekaně sehnat, to jsou skládací trekové hůlky. Paráda, ráno jsem jednu mé přitelkyni zlomil, tak si hned může koupit nové. Kéž by to šlo tak snadno na každém treku.

Opouštíme obchodní zónu a šlapeme městem vzhůru ve snaze najít lékarnu a nějakou kavárnu, kde bychom se nasnídali. Stoupáme do centra podél hlavní silnice a zde lékarnu opravdu najdeme. Kupujeme si něco na kašel a také slušnou zásobu strepsilu, který nám oběma bodne. Mne v krku jen tak pobolívá, Miška však vyloženě trpí, tak snad to pomůže. Pak se vydáváme hledat místo, kde se konečně najíme. Přijde mi, že zde není snad žádná normální restaurace a když, tak má zavřeno. Než něco najdeme, je jedenáct hodin, a tak už nás čeká spíš brunch než snídaně. Myšlenku na sendviče či koláče hážeme za hlavu a jdeme rovnou na oběd.

Nakonec to zapíchneme v pizzerii Soča, která vypadá docela luxusně. Co by totální vandráci s docela velkými batohy se zde cítíme celkem trapně, a tak si raději sedáme na terasu venku. Jsme zde sami a navzdory modravé obloze je trošku chladno, ale dovnitř se nám opravdu nechce. Otevíráme jídelní lístky a protože na pizzu úplně chuť nemáme, koukáme, co mají za jiná jídla. Docela nás zde překvapí smažený sýr, který si nakonec nedám. Má paní však ano, a tak dostane smažený sýr z polotovaru. Já jsem docela rád za můj čerstvý řízek s hranolkami, na kterém si fakt pošmáknu. Zdravé to není, ale to nevadí. Dnes máme přeci jen docela dovolenkový den - jsme ve městě, dáváme si jídlo v restauraci, před sebou máme jen 16km po rovince a máme dokonce docela pěkné počasí. Prostě nádhera, co víc si přát.

Po jídle vstáváme a vydáváme se na cestu ulicemi města. Už však nešlapeme podél hlavní, ale klíčkujeme bočními ulicemi stále dál od centra. Nakonec město opouštíme a po vyšlapané pěšině šlapeme napříč loukou. Cesta nás přivádí ke cvičišti pro psy, za kterém se konečně napojujeme zpátky na trek, který se táhne přes širokou louku za městem. Na obloze můžeme pozorovat paraglaidisty, kteří se v pravidelných rozesupech snáší k zemi a dopadají na travnatou plochu kolem nás.

Asi další dva kilometry pokračujme po nezpevněné stezce napříč loukou proti toku Soči, ke které se stále více přibližujeme. Hory kolem se svažují a rozlehlá louka se ocitá ve stále těsnějším sevření zalesněných svahů. Po asi půl hodině chůze touto nádhernou krajinou přicházíme ke Campu Gabrje, za kterým přecházíme na asfaltovou cyklostezku, tím však nádherná krajina údolí podél soči nekončí, ba naopak. Teď to teprve začíná být ta pravá nádhera.

Až do Glažaru pokračujeme více méně podél řeky, pak se ji ovšem opět pomalu vzdalujme. Údolí se opět rozšiřuje a tím se mění i nádherná panoramata, kterými se můžeme kochat. Nijak závratně nestoupáme ani neklesáme. Občas se pohodlná cyklostezka lehce zhoupne hrbolatým podhorským terénem, ale jinak šlapeme téměř neustále po rovince. Cesta nás vede přes tradiční slovinské vesničky Volarje a Sediště, kde už se připravují zemědělci na letní sezónu a přes louky mezi jimi, takže potkáváme zemědělské stroje i zvířata.

Asi po hodině dorazíme do vesničky Kamnou, před kterou jsme měli zahnout a pokračovat po stezce na okraji údolí lesem. Nějak jsme to však přehlédli a místo toho šlapeme dále po cyklostece nádherným otevřeným údolím. Moc toho nelitujeme. Cesta je pohodlná, výhledy pohádkové a počasí skvělé. Konečně nás prohřívá sluníčko. Je krásný slunečný den a na to, jaké počasí nás provázelo poslední dny, jsme už téměř zapomněli. Jakobychom celou dobu měli jen takto nádherné počasí. Dokonce si cestou sundávám boty a ponožky a šlapu si to po cestě v sandálech. To je teprve úleva pro nohy. Tohle je normálně nejvíc pohodový den, jaký jsem kdy na treku zažil. Prostě dovolená!

Stezka se opět přibližuje vodě, a tak se můžeme kochat pohledy na modravou hladinu Soči a úchvatnou horskou krajinu za ní. Na nábřeží posedávají lidé, někteří dokonce postávají v mělčině u břehů. Před námi se táhne přijemná cesta štěpící louku ve dví a v dáli se k nebi tyčí majestátní hřebeny Alp. Je zde opravdu krásně. Jde dost možná o nejteplejší den od začátku treku a moc si ho užíváme. Konečně slunce!

V obci Ladra se napojujeme na širší asfaltku, po které tu a tam projede auto či traktůrek, velký provoz zde však není. Hlavně už to není daleko do Kampu Koren na okraji Kobaridu, kde dnešní etapa končí. Do půl hodiny přicházíme k Napoleonovu mostu na okraji města. Teprve zde začínáme docel stoupat, ne však moc dlouho, protože do kempu to už není ani půl kiláku. Krátce před pátou odpoledne jsme na místě, hlásíme se na recepci a jdeme si hledat místo pro stan. Těch zde zas tak moc není, protože většina lidí zde kampuje v karavanech, ale to nám moc nevadí. Brzy si nacházíme útulné místo vedle výběhu pro slepice a kozy a stavíme si stan. Pak si jdeme sednout na drink, abychom oslavili další úspěšný den na treku a já se posléze vydávám na sólo misi do Kobaritu. Jednak mi blbne kablík a nechce mi nabíjet telefon a druhak doufám, že budeme mít štěstí a podaří se mi sehnat přenostný jednorázový grill, abychom si na něm udělali buřty k večeři.

Miška si jde lehnout do stanu a já opouštím kemp ve stínu stromů. Zanedlouho se ocitám na slunci a šlapu kolem zavřeného marketu Planinka. Místo, abych zamířil do centra města, šlapu podél silnice k benzínce za městem. Tam kabliky pro nabíjení mít určitě budou. A taky že mají! Grill zde však neseženu, kupuji si tedy aspoň pivo na cestu a vracím se zpátky do kempu. Do půl hodiny jsem tam. Procházíme si kemp a koukáme, zda zde mají grillplacy či ohniště. Něco takového zde mají, ale dřevo i místo je potřeba domluvit předem na recepci a nám s podivínským recepčním k vůli třem párkům nic moc řešit nechce. Nakonec se tak spokojíme s vařičem a kotlíkem vody, ve kterém si je uvaříme. Moc dobrá bašta.

Po slunce západu využíváme místních sprch a pak už lezeme do spacáku. Dnešní den se docela vyvedl. Věříme, že i další bude stát za to.

19 km 146m↑ 92m↓

Juliana Trail - Den 7. →