Fishermen's trail

19.11. - 2.12. 2024

Tuhle cestu zde zapisuji s dvouročním zpožděním, mám z ní jen minimum velice stručných zápisků a i když šlo o krásný trek, cesta vedla převážně podél pobřeží, a tak mi ty výhledy a scenérie začaly rychle splývat. Hlavně první a poslední dny byly více méně cesta velice podobnout krajinou a už během treku se nám začaly slévat v jeden obraz. Hádám, že vydolovat vzpomínky na základě fotek s takovým odstupem s pomocí jednoodstavcových zápisků bude těžký boj, ale i přesto se o to pokusím. Žádná cesta přece nesmí zapadnout v moři vzpomínek. Jsem však sám zvědavý, co mi tady pod prsty vznikne.

Sicílie nebyla hlavní cestou letošního podzimu. Byla to spíš má potřeba vydat se prostě na nějakou cestu po dlouhé pracovní sezóně. Byla to cesta, která neměla ani cíl. Sama cesta byla cíl. Prostě jsem se chtěl někam vydat, svobodně a bezcílně se toulat a objevovat nová místa. Nic moc jsem neplánoval. Jen jsem věděl, že chci poznat parky dell Etna, dei Nebrodi a delle Madonie a všechno ostatní byla jedna velká improvizace. Kam dojdu tam dojdu. Hlavně se neflákat a vidět toho co nejvíc, užít si svobody a dobrodružství.

Hlavní cestou tohoto podzimu byla naopak údajně nejkrásnější pobřežní stezka Rota Vicentina známá též jako Fishermen´s Trail u nás překládaný jako Rybářská stezka. Jde o pohodovou 220km dlouhou pobřežní trasu na jihu Portugalska s minimálním převýšením na trase a neustálými výhledy na oceán. Jediné, co by nás mělo výrazněji potrápit, jsou písek a vítr.

Jedno vím jistě. Tahle cesta bude jiná než mé putování po Sicílii. Tahle cesta má totiž jasně danou trasu i cíl a pro zákaz volného kempování musíme vždy jít od kempu ke kempu, případně jiného tipu ubytování. Už dopředu tak máme jasně nalajnované dny a cíle a víme, kdy a kam potřebujeme dojít, abychom trek v pohodě za dvanáct dní zvládli.

Cesta na Začátek:

Celá trasa se táhne mezi dvěmi většími městy s letištěm, odkud se dá na její začátek i konec dojet vlakem či autobusem. Těmi městy jsou Faro a Lisabon. Protože letenky do Lisabonu tou dobou však vycházely docela draho, rozhodli jsme se nakonec pro zpáteční letenky do Faro a z Faro na začátek treku vyrazit Flixbusem s přestupem v Lisabonu.

V úterý odpoledne tedy přistáváme ve Faru. Jdeme se ubytovat na Apartmán, který má balkón větší než je náš pokoj a protože máme čas a za městem je Decathlon, jdeme se tam podívat, jestli nemají kartuši pro náš vařič. Původně jsme to chtěli řešit až zítra v Lisabonu, ale proč se s tím zdržovat, když to můžeme vyřešit tady.

K večeru přicházíme do Decathlonu. Naše mise je úspěšná. Berem si jednu bombu a vracíme se do přístavního města Faro. Dáme si krátkou procházku, má paní si dá palačinku a pak zkoukneme místní autobusák, ať víme, odkud nám to zítra jede. Pak se vracíme na apartmán.

Dalšího rána jdeme na autobusák a pak Flixbusem míříme do Lisabonu. Odsud nám jede autobus do Sines na začátku trailu až dalšího dne, ale to vůbec nevadí, protože Lisabon jsem si chtěl už dlouho projít. Bereme si tedy hostel, kde si necháme své věci a nalehko se vydáváme na prohlídku města. Je to opravdu kouzelné město a myslím, že jsme za to jedno odpoledne navštívili ta nejkrásnější místa města. I přesto víme, že se zde chceme ještě jednou vrátit, strávit zde víc času a město ještě lépe poznat a více si ho užít. Vidím to na delší zastávku cestou na Azory. Už teď však vím, kam půjdeme na jídlo. Lepší vepřové než v Taberna do Lis jsem snad ještě nejedl! Tohle město má svou duši a tento podnik taktéž.

• 

• 

• 

• 

Fishermen´s Trail - Den 1. →