Vstáváme brzy ráno a jdeme na snídani, pak se balíme a míříme na hlavní autobusové nádraží, odkud nám jede autobus do Sines, nedaleko kterého začíná Fishermen´s Trail. Jede nám to až v deset, ale raději jsme zde s předstihem a dobře uděláme, protože je to tady docela chaos. Jeden z řidičů nám však poradí, a tak správnou zastávku najdeme. Čekáme na autobus, který přijíždí s mírným spožděním, ale hlavní je, že ještě dnes jedeme. Vedle nás si sedá jedna taková velká paní, které má přítelkyně dává nepěkné jméno Hroch. Paní s námi jede až do Sines, zde vystupuje, z batohu vytahuje hůlky a odchází směrem na jih. Že by taky šla Fishermen´s Trail? To se nám nezdá.

Do Sines jsme dorazili krátce před 12. Na začátek tohoto slavného treku je to odsud už jen necelých 8km. Záleží, kudy se to vezme. Rychle přebalujeme batohy do chodícího režimu a protože je dvanáct, valíme ještě do Lidlu sehnat vodu, svačinu a nějaké věcičky, které potřebujeme. Je to sice zacházka na úplně jinou stranu, než potřebujeme jít, ale co naděláme. Je pěkné slunečné odpoledne a je nám příjemně teplo.

Koupíme si co potřebujeme a po jedné už kličkujeme ulicemi města a snažíme se dostat na silnici, po které budeme pokračovat dále. Do půl hodiny přicházíme na okraj města a další kilometry pokračujeme po okraji rušné silnice vedoucí podél průmyslových přístavů. Z počátku jsem z toho měl obavy, ale první úsek vede po cyklostezce, dále je zde pro chodce a cyklisty vyznačený hodně široký pruh. Jako by počítali s chodci, kteří z města vyráží na trail a speciálně pro ně tuhle silnici upravili. V místě, kde probíhají práce na silnici, je dokonce vytvořena provizorní obchůzka pro chodce.

Na závěr už vede souběžně se silnicí hliněná cesta, po které kolem třetí dorazím k plážovému baru Kalux. Konečně jsme na začátku treku, dáváme si Coca Colu a já konečně i kafe. Mezitím píšu zprávu do jednoho Campu na okraji Porto Covo. Na trase je totiž zakázáno volně kempovat, a tak je potřeba přespávat v kempech a jiných ubytovacích zařízeních. Ze dvou kempů na okraji města vybíráme ten hodnocený jako kemp roku 2023.

Máme dopito a opět vyrážíme na cestu. Na úvod nás čeká ještě pořádný kus po asfaltu, po kterém se vzdalujeme městu i přístavům, ze kterých na širé moře stále vyráží tankery naplněné kontejnery a obráceně tankery ze západu směřují právě sem. Je to zajímavá podívaná.

Asi za půl hodiny cestu opouštíme a přecházíme na písčité stezky lemující útesy s neustálými výhledy na moře. Písek místy znepříjemňuje chůzi, ale zatím to jde. Větší problém nám dělá silný chladný vítr vanoucí od moře. Když nefouká, je naopak docela teplo a to i přesto, že je pod mrakem a slunce nesvístí. Výhledy na oceán jsou fantastické.

Cesta nás vede dále přes útesy a písčité pláže. Výhledy cestou se neustále mění a lodě vyplouvající ze Sines jsou stále menší, avšak stále dobře viditelné. Přijde nám až neskutečné, jakou jsme ušli dálku a přesto stále vidíme město a přístavy za našimi zády.

Cestou dostáváme také odpověď z kempu Costa do Vizir. Recepce má do 18:00, ale můžeme si udělat pre check in u nočního strážného kempu a vše na recepci dodělat a zaplatit zítra. Myslím, že do šesti to tak tak stihnem, a tak využívám krátké pauzy, fotím naše doklady a fotokopie zasílám do kempu. Pak svižným tempem pokračujeme směr Porto Covo.

Zatímco jsme začínali cestu na písčité pláži v úrovni hladiny moře, postupně se po písčitých stezkách dostáváme stále výše. Jak se blížíme Porto Covo, vede nás stezka už více po útesech, které se zakusují do moře a vytváří oku lahodící scenérie. Výhledy jsou krásné a moc si je užíváme. Co teprve, když se začne slunce sklánět za horizont.

V půl šesté už se blížíme okraji města. Abychom se dostali do kempu, musíme ze stezky sejít a šlapat dál za město do vnitrozemí. Ať to stihneme, než recepce zavře, rozdělujeme se a já rychlým tempem šlapu do kempu provést na recepci vše potřebné. Jsem zde za deset šest, má drahá polovička dorazí o něco později. Tou dobou už mám však Check-In za sebou a v ruce houpu štítkem, který je potřeba umístit na stan. Jdeme do kempu a hledáme si pěkné místo pro stan. Pak jdeme do sprch a uvařit si večeři. Na první den to nebylo vůbec špatné. Jsme zvědaví, co přinese zítřek.

17,5km 112m↑ 115m↓

Fishermen´s Trail - Den 2. →

Komentáře

Tulák, blázen a cestovatel, věčný snílek s hlavou v oblacích vlastních fantasií a taky tak trošku dobrodruh. Milovník divoké přírody, krásných panoramat, skal a hlavně hor a hřebenovek bohatých na nádherné výhledy, ale i piva a dobrého jídla. Toulavá duše uvězněná v lidském těle a svázána tak s osudy a povinnostmi lidí, která by se chtěla jen bezmezně toulat a poznat každý pěkný kout tohoto světa.

Od roku 2015 žiji převážně v Alpách a od roku 2019 je mi Tyrolsko mým domovem. Právě zde jsem se zamiloval do hor, zdolávání vrcholů, šplhání po jištěných i nejištěných cestách a nejrůznějších dobrodružství, ke kterým překrásná alpská příroda doslova vybízí. Každého léta se snažím využít každého volného dne, abych poznal další pěkný kousek této hornaté země v srdci Alp.

Od lockdownu v roce 2020 jsem navíc naprosto propadl trekkingu a cestování a začal vyrážet na stále delší a zajímavější cesty napříč Evropou a poněvadž rád fotím a píšu, rozhodl jsem se začítu psát svůj online deník a do něj všechna svá dobrodružství z dlouhých cest postupně zpracovávat. V Tyrolsku však trávím převážnou část roku a i zde podnikám nejrůznější zajímavé cesty, a tak se i má tyrolská dobrodužství začala kupit a já pocítil potřebu zaznamenat si alespoň ty nejdůležitejší z nich.

Zaznamenávat jen zážitky z cest mi však nestačí a krom příběhů z hor bych se také rád podělil o své znalosti a postřehy z cest a především vám představil Tyrolsko a přinesl spoustu tipů a nápadů na krásná místa, kam se můžete podívat. Proto jsem se rozhodl zapracovat na tomto blogu, který by měl být tak trochu mým deníkem, ale také dobrodružným průvodcem po tyrolských kopcích, ferratách, soutěskách a dalších zajímavých místech napříč Evropou.

Kdo jsem?

Velebitská turistická stezka, aneb přechod chorvatského Velebitu nejkrásnějšími místy těchto hor

Vápencové sloupy, krasové útvary, epické hory, malebná údolí, sytě zelené louky, husté lesy a výhledy na modravou hladinu Jadranu posetou bezpočtem ostrovů, od které se odráží zářivé slunce. Že to zní skvěle a lákavě? Tak tohle přesně je největší a nejkrásnější chorvatské pohoří Velebit. O tom už jsi však hádám četl nebo slyšel a teď tě zajímá, jestli tudy vede nějaký pěkný trek a jak tento klenot Balkánu nejlépe poznat a přejít v celé jeho délce. Mám pro tebe dobrou zprávu.

Peaks of the Balkans - nádherný trek kolem vrcholů Albánie, Černé Hory a Kosova

Pokud mne nějaký trek v posledních letech opravdu překvapil a nadchnul, tak je to jednoznačně Peaks of the Balkans. Jedná se o téměř 200km dlouhý okružní trek procházející horskými oblastmi v severní Albánii, jihu Černé Hory a západní částí Kosova a jde dost možná o asi nejambicióznější turistický projekt v oblasti Balkánu. Stezka prochází pohraničními horskými oblastmi po starých pasteveckých stezkách, které byly během pohnutých dějin dvacátého století narušeny. Dnes jsou vš