Už ani nevím, co přesně o dnešní krátké etapě během plánování rozhodlo. Snad rozmístění kempů, kdy bychom jinak šli jeden den ještě kratší vzdálenost a další zbytečně dlouhou. Proto se nakonec stalo, že nám na tento den vyšlo jen pouhých 16km do hostelu užívaného běžně poutníky na této stezce. A když si při zpětném pohledu porovnám tuto etapu s tou nadcházející, nemohlo to být jinak. Zatímco ta nadcházející byla bohatá na wow momenty a výhledy, o téhle se to úplně napsat nedá. Ale přesto bych nenapsal, že byla nudná, protože byla naopak velice barvitá a různorodá.

Protože toho dnes před sebou nemáme moc, nemusíme nikam spěchat a můžeme si dovolit spát déle. Proto se ráno nikam neženeme. Mišku budím až v osm, pomalu se balíme a já si u toho vařím kafe. Pak se vydáváme sehnat něco ke snídani a po jídle teprve vyrážíme na cestu. Dnes nás trek nevede na pobřeží, ale prochází na opačnou stranu města. Šlapeme tak asi deset minut městem podél rušné silnice. Za městem se na krátko noříme do lesa, ale stezka nás přivádí k další rušné silnici, po které musíme pokračovat dále. Není zde žádný chodník vedoucí souběžne s cestou, a tak musíme jít přímo po silnici a držet se jejího okraje. Za městem totiž do oceánu ústí docela široká řeka a tohle je jediná cesta, jak se dostat na druhou stranu. Další možnost by byl asi přívoz, ale nevíme, jak často a odkud to jezdí. Držíme se tedy treku, který bohužel vede takto na okolo po silnici.

Přecházíme na druhou stranu mostu, silnici však stále neopouštíme. Zůstáváme na ni a šlapeme dále po jejím okraji téměř 600 metrů, zatímco se kolem nás míhají auta v obou směrech. Opravdu nádherný trek!

Po asi pěti minutách chůze asfaltku konečně opouštíme a přecházíme na polňačku, která nás vede po okraji pole. Kdoví jak paf z toho nejsme. Připadáme si docela jako u nás doma. Do patnácti minut opět scházíme k řece, kterou jsme před chvílí přešli po mostě. Město je od nás jen asi 300 metrů, v nohách však už máme 5km. Jedna řeka a taková zbytečná zacházka. Neuvěřitelné.

Pokračujeme po okraji široké cesty krajinou písčitých kopců. Mišku to dneska moc nebaví, a tak se za mnou jen tak plahočí, když však zavolám, že vidím houpačku, máte vidět tu rychlost. Najednou už se netáhne, ale utíká, aby se mohla zhoupnout. Prostě takové moje věčné dítě.

Po krátké pauze se vracíme na cestu. Ta náhle strmě stoupá vzhůru, ne však dlouho. Jen asi dvěstě metrů. Pak asfalt opouštíme a pokračujeme podél pole na straně jedné a hustých křovin na straně druhé. Výhledy na moře stále nemáme žádné. Dnešní etapa nás zatím nijak nenadchla. Takto to pokračuje více méně až celou první polovinu. Na jedné straně pláň, na druhé husté křoviny s jen s občasnými výhledy na oceán a útesy.

Po poledni nás cesta přivede do tunelu křovinami. Je zde příjemný chládek a stín, a tak si sedáme na kraj pěšiny a vaříme si oběd. Po jídle tento listnatý tunel opouštíme a pokračujeme v cestě, která nás náhle vede opět kousek po útesech.

Konečně máme taky nějaké ty výhledy a cestu si opět užíváme. No, užíváme... Je zde opět spousta docela jemného sypkého písku, a tak s každým krokem opět sklouzáváme. Kdo nezažije, nepochopí, jak špatně se tím chodí.

Přecházíme jednu pláž a opět se noříme do křovin, za kterými nás stezka vede dále hlubokým rákosem střídajícím se s dalšími neprostupnými křovinami. Místy je stezka sotva průchozí, někdy ji v nízkých křovinách není ani vidět. Jsou místa, kde si připadáme jako v džungli a úseky, kde s mou výškou šlapu sehnut do pravého úhlu. Poprvé potkáváme místní kousavé mušky, naštěstí to však nejsou nálety jak ve Skotsku. Je to jen sem tam kousnutí.

Odpoledne už je na výhledy barvitější. Slunce a obloha se však topí v jakémsi oparu. Je to, jako by bylo zataženo, ale zároveň není. Znám to už z Balkánu ten zvláštní předěl mezi jasným dnem a zataženou oblohou. Tenkrát předznamenal bouři, tentokrát jen zhoršení počasí.

Stezka nás odpoledne vede už mnohem více otevřenou krajinou s výhledy na útesy a oceán. Moc si to užíváme. Když to konečně začíná stát za to, musíme pobřeží bohužel opustit. Před sebou máme město, do kterého dnes směřujeme a to zde znamená dva kilometry dlouhou zacházku vnitrozemím, abychom obešli další z místních potoků. Je to však spíš takový potůček, takže kdybychom někudy sešli dolů, v pohodě ho překročíme a na další straně zase vystoupáme vzhůru na trek táhnoucí se po okraji útesů. Oficiální trasa však zahýbá, a tak se ji držíme. Stejně do města musíme, protože tam pro dnešní noc máme zamluvený pokoj na hostelu.

Břehy oceánu tak necháváme za našimi zády a po písčité cestě táhnoucí se vysokým rákosem šlapeme dále do vnitrozemí. Do dvaceti minut přicházíme na asfaltku, která nás přivede na okraj města. Jdu prošmejdit místní obchody, pak se jdeme ubytovat do Almograve Beach Hostel, kde máme vlastní velice útulný pokojík pro dva. Jdeme si dopřát sprchu a pak si odpočinout. K večeru valíme na západ slunce do jednoho pobřežního baru za městem, kolem kterého budeme zítra procházet. Nyní tam však míříme kratší cestou, a tedy po asfaltce, na kterou si najdeme vyšlapanou zkratku podél hřiště kousek od našeho hostelu. Za pár minut jsme tam. Dáváme si drink s výhledem na slunce zapadající nad mořem a za soumraku místo opouštíme.

Na ubytování však ještě nejdeme. Vracíme se do města, kde bychom rádi něco snědli, ale vypadá to, že tady dohromady moc otevřených podniků není. Nakonec jdeme do pofiderně vypadajícího podniku Maxi Pizza, kde dělají taky burgery a kebab a vlastně to tady vypadá jak klasický kebabárna. Nakonec jsme však překvapeni jak báječnou pizzu zde dostaneme.

Po jídle se konečně vracíme na ubytko a jdeme spát. Už cestou začíná docela foukat a do rána nepřestane. Noc byla velice větrná.

16km 170m↑ 180m↓

Fishermen´s Trail - Den 4.→

Komentáře

Tulák, blázen a cestovatel, věčný snílek s hlavou v oblacích vlastních fantasií a taky tak trošku dobrodruh. Milovník divoké přírody, krásných panoramat, skal a hlavně hor a hřebenovek bohatých na nádherné výhledy, ale i piva a dobrého jídla. Toulavá duše uvězněná v lidském těle a svázána tak s osudy a povinnostmi lidí, která by se chtěla jen bezmezně toulat a poznat každý pěkný kout tohoto světa.

Od roku 2015 žiji převážně v Alpách a od roku 2019 je mi Tyrolsko mým domovem. Právě zde jsem se zamiloval do hor, zdolávání vrcholů, šplhání po jištěných i nejištěných cestách a nejrůznějších dobrodružství, ke kterým překrásná alpská příroda doslova vybízí. Každého léta se snažím využít každého volného dne, abych poznal další pěkný kousek této hornaté země v srdci Alp.

Od lockdownu v roce 2020 jsem navíc naprosto propadl trekkingu a cestování a začal vyrážet na stále delší a zajímavější cesty napříč Evropou a poněvadž rád fotím a píšu, rozhodl jsem se začítu psát svůj online deník a do něj všechna svá dobrodružství z dlouhých cest postupně zpracovávat. V Tyrolsku však trávím převážnou část roku a i zde podnikám nejrůznější zajímavé cesty, a tak se i má tyrolská dobrodužství začala kupit a já pocítil potřebu zaznamenat si alespoň ty nejdůležitejší z nich.

Zaznamenávat jen zážitky z cest mi však nestačí a krom příběhů z hor bych se také rád podělil o své znalosti a postřehy z cest a především vám představil Tyrolsko a přinesl spoustu tipů a nápadů na krásná místa, kam se můžete podívat. Proto jsem se rozhodl zapracovat na tomto blogu, který by měl být tak trochu mým deníkem, ale také dobrodružným průvodcem po tyrolských kopcích, ferratách, soutěskách a dalších zajímavých místech napříč Evropou.

Kdo jsem?

Velebitská turistická stezka, aneb přechod chorvatského Velebitu nejkrásnějšími místy těchto hor

Vápencové sloupy, krasové útvary, epické hory, malebná údolí, sytě zelené louky, husté lesy a výhledy na modravou hladinu Jadranu posetou bezpočtem ostrovů, od které se odráží zářivé slunce. Že to zní skvěle a lákavě? Tak tohle přesně je největší a nejkrásnější chorvatské pohoří Velebit. O tom už jsi však hádám četl nebo slyšel a teď tě zajímá, jestli tudy vede nějaký pěkný trek a jak tento klenot Balkánu nejlépe poznat a přejít v celé jeho délce. Mám pro tebe dobrou zprávu.

Peaks of the Balkans - nádherný trek kolem vrcholů Albánie, Černé Hory a Kosova

Pokud mne nějaký trek v posledních letech opravdu překvapil a nadchnul, tak je to jednoznačně Peaks of the Balkans. Jedná se o téměř 200km dlouhý okružní trek procházející horskými oblastmi v severní Albánii, jihu Černé Hory a západní částí Kosova a jde dost možná o asi nejambicióznější turistický projekt v oblasti Balkánu. Stezka prochází pohraničními horskými oblastmi po starých pasteveckých stezkách, které byly během pohnutých dějin dvacátého století narušeny. Dnes jsou vš