"Chodím, tedy jsem."

Deník Tuláka

Zápisky a poznatky z cest jednoho potulného blázna, který

miluje hory a přírodu. Nechť je vám tento blog inspirací.

Šumava - 8. Den: Slzy hrdosti a dojetí

Wanderer Dave
12. 1.
Minut čtení: 2

Aktualizováno: 3. 2.

12.6. 2020

V sobotu opět vstávám dřív než slunce. Noha kupodivu nebolí a dokonce s ní začínám i trošku hýbat. Paráda. Počkám na denní světlo, převážu si nohu, sbalím se a zajdu se za denního světla podívat na pramen toho toku, kterýžto básníci opěvují. Pouštím si Vltavu od Bedřicha Smetany a náhle mi na tvářích kanou slzy dojetí.

Není čas být sentimentální. Rychle se sbalím a vypadnu. Ještě se vyšplhám a na vyhlídku nad pramenem Vltavy a pak už kráčím stále blíže Modravě, kde jsme před pár dny tak zbaběle ukončili naši cestu. Až sem dojdu, napojím se na naši původní cestu a stezky se teprve spojí. Pak teprve budu mít náš přechod Šumavy opravdu kompeltní.

Opět si začínám pohrávat s onou myšlenkou, že bych to mohl přeci jen hecnout a dojít aspoň do Prášil a vyfotit si Prášilské jezero bez příkrovu mlhy a deště. Jak se však blížím Modravě, začínají se objevovat první davy víkendových turistů a ti mě odrazují víc než déšť, vedro, sníh či třeba i dolámané nohy. Rychle si to rozmyslím.

Turisté neturisté, nemůžu si však po těch dnech chůze odpustit koupel v potoce. Co na tom, že mě vidí. Však už mě nikdy neuvidí. Ví houby, kdo já jsem. A tak přejdu most, sevleču se w jdu se mýt rovnou vedle stezky.

Nakonec zřím i Modravu a na mé tváři se opět objevují slzy štěstí i dojetí. Dojdu na onu proklatou křižovatku nedaleko penzionu Arnika, kde jsme svou cestu před dvěma dny ukončili. Mám splněno. Můžu jít na kafe a čekat na Patrika.

Šumavu jsem tak přešel i nepřešel. Nevím, zda si ji můžu započítat. Ale je to celkem jedno. Zážitky z místa mám na celý život! Určitě jsem zde nebyl naposled. Jednou si ji rád přejdu znovu. Tentokrát však půjdu přes Ostrý celou dobu po hranici a vychytám snad termín, kdy se na některá místa nevztahují nejrůznější omezení. A taky bych si ji rád jednou přešel cik cak těmi nejzajímavějšími místy. Trasu už mám naplánovanou.

A a jak to nakonec dopadlo s mou nohou? Kde kdo mě strašil, že je to na sádru a kdoví co ještě. Než jsem se dostal k doktorovi, bylo pondělní. Mezitím jsem si pobyl v Budějovicích u kamráda Patrika a v neděli ještě zajel pro své věci, které jsem zanechal v karavanu na pastvě. Doktor se netvářil, že by ho mé zranění kdoví jak zajímalo. Asi už se viděl na obědě. Sotva se na ten kotník podíval, letmo si prohlédl rentgenový snímek a řekl sestře, ať mi to převáže. Ještě se mě zeptali, jestli mám vlastní obvaz. Paráda, další zbytečná cesta přes celou republiku. Zavázat jsem si to mohl sám a další dny proležet na pastvě.

Po třech dnech ležení ji můžu zase začít pomalu zatěžovat. Zatímco vy tedy čtete tyto řádky, já balím a valím vlakem ZASE ku Praze. Zítra se přesunu do Středohoří a dám si Zlatou stezku zemí hradů. Příští týden se pak vydám na svou pouť po Československé hranici. Snad to všechno stihnu, než zase zmizím za prací v Tyrolsku.

PS: Jak píšete Česko-Slovenské pohraničí? Dohromady? S pomlčkou? Obě zvlášť? Velká a malá písmena? Děkuji!

← Šumava - Den 7.

Zlatou stezkou zemí hradů →

Komentáře

Tulák, blázen a cestovatel, věčný snílek s hlavou v oblacích vlastních fantasií a taky tak trošku dobrodruh. Milovník divoké přírody, krásných panoramat, skal a hlavně hor a hřebenovek bohatých na nádherné výhledy, ale i piva a dobrého jídla. Toulavá duše uvězněná v lidském těle a svázána tak s osudy a povinnostmi lidí, která by se chtěla jen bezmezně toulat a poznat každý pěkný kout tohoto světa.

Od roku 2015 žiji převážně v Alpách a od roku 2019 je mi Tyrolsko mým domovem. Právě zde jsem se zamiloval do hor, zdolávání vrcholů, šplhání po jištěných i nejištěných cestách a nejrůznějších dobrodružství, ke kterým překrásná alpská příroda doslova vybízí. Každého léta se snažím využít každého volného dne, abych poznal další pěkný kousek této hornaté země v srdci Alp.

Od lockdownu v roce 2020 jsem navíc naprosto propadl trekkingu a cestování a začal vyrážet na stále delší a zajímavější cesty napříč Evropou a poněvadž rád fotím a píšu, rozhodl jsem se začítu psát svůj online deník a do něj všechna svá dobrodružství z dlouhých cest postupně zpracovávat. V Tyrolsku však trávím převážnou část roku a i zde podnikám nejrůznější zajímavé cesty, a tak se i má tyrolská dobrodužství začala kupit a já pocítil potřebu zaznamenat si alespoň ty nejdůležitejší z nich.

Zaznamenávat jen zážitky z cest mi však nestačí a krom příběhů z hor bych se také rád podělil o své znalosti a postřehy z cest a především vám představil Tyrolsko a přinesl spoustu tipů a nápadů na krásná místa, kam se můžete podívat. Proto jsem se rozhodl zapracovat na tomto blogu, který by měl být tak trochu mým deníkem, ale také dobrodružným průvodcem po tyrolských kopcích, ferratách, soutěskách a dalších zajímavých místech napříč Evropou.

Kdo jsem?

Velebitski planinarski put, aneb přechod nejkrásnějšími místy napříč chorvatským Velebitem

Vápencové sloupy, krasové útvary, epické hory, malebná údolí, sytě zelené louky, husté lesy a výhledy na modravou hladinu Jadranu posetou bezpočtem ostrovů, od které se odráží zářivé slunce. Že to zní skvěle a lákavě? Tak tohle přesně je největší a nejkrásnější chorvatské pohoří Velebit. O tom už jsi však hádám četl nebo slyšel a teď tě zajímá, jestli tudy vede nějaký pěkný trek a jak tento klenot Balkánu nejlépe poznat a přejít v celé jeho délce. Mám pro tebe dobrou zprávu.