Pěšky po Sicílii - Den 6.

Vzhůru do oblak

Mistretta -> Portella Palumba

12.11.2024

Dnes by to měl být takový volnější den. Mým cílem je dojít do přírodní reservace “Riserva Naturale Orientata Sambuchetti - Campanit” nad městem, kudy prochází trasa S1, ze které jsem včera sestoupil právě sem. Když bude pěkně, vystoupám na nejvyšší vrcholy rezervace Monte Sambuchetti a Monte Campanit a pak se na S1 vrátím, když ne, tak prostě budu pokračovat po trase S1 vedoucí skrz přírodní rezervaci o nějakých 400 metrů níže. Problémem místa totiž je, že tudy nevede žádná přímá hřebenovka, ale spíš taková spleť stezek spojujících nejrůznější místa. Je to takové bludiště hlubokými lesy kolem jezírek a rašelinišť, přes vrcholy, rekreační místa a rozhlednu. Ještě uvidím, co z toho vzejde, kudy půjdu a kam až dojdu. Hlavní je se vráti na trasu.

To, že to má být odpočinkovější den, však neznamená, že bych se chtěl flákat. Mám v plánu ujít asi 26km a protože se má odpoledne zhrošit počasí, chtěl bych vyjít fakt brzo. Ale přinuťte se vstávát fakt brzo, když spíte po dlouhé době v posteli. Než se sbalím, uběhne tolik času, že stihnu odposlouchat poslední podcast Život na treku a pak se mi do cesty postaví na kaváŕrna, kam se s chutí vrhnu na snídani. Než vyjdu, je deset a nejlepší počasí se pomalu vytrácí. Přitom ještě před desátou bylo tak krásně.

Hned na úvod mne čeká strmý výstup městem. To je ještě pořádné horko a celkem se zapotím. Za městem už mne však čeká hodně mírná cesta po opravdu širokém bezlesém hřebeni, kterou lemují větrné elektrárny. Snad poprvé na této cestě mám výhledy na okolní hory. Nesmírně si to užívám.

Je to paráda. Pokud však budu po této cestě pokračoval po celou dobu, dojdu nakonec na hlavní silnici stoupající na sedlo přes několik tunelů a to se mi nechce. Proto musím pohodovou cestu opoustit a k mému cíli prokličkovat po farmářských cestách víceméně podél hřebenu.

Stáčím své kroky ze silnice a otevírám si první branku. MÍstní ohrady jsou z drátů na kůlech opatřeny ostnatým drátem nahoře a stejně tak jsou řešeny i brány. Jen z jedné strany je nedrží kůl navrtaný do země, ale lehká dřevěná tyč, která je drátěným očkem uchycena dole a nahoře k drátěným okem. Když to horní sundáte, tak většinou celá brána spadne. Vám ji pak stáčí jen zasunout zpět do spodního oka, nahoře upevnit a můžete jít dále. No a právě jedna taková brána mi dá dnes pořádně zabrat. S drátem nahoře ani nehnu. Tahám vší silou, zkouším ho vytlouct holemi, páčím ho. Nic nefuguje. Nakonec to rozpálený do ruda tak po deseti minutách zápolení nějak zvládnu a přecházím na druhou stranu. No jo, ale tady nastává další problém. Jak to teď zavřít? To oko je prostě moc malé a ne a ne tam oba kůly dostat. Nakonec toho mám dost, odmotám si kus jiného drátu zplotu a tím to spojím. Dvacet minut v háji a počasí přede mnou se výrazně zhoršuje. Okolní hřebeny pohlcují mračna a můj dnešní cíl se topí v mlze.

Pokračuji dále a najednou se mi směr mé cesty nezdá. Někde jsem měl zahnout. Vracím se na poslední rozcestí, které jsem minul, ale to taky není to správné. Tohle by mne dovedlo zpět na hřeben a pak na hlavní silnici, po které jít nechci. Cesta by měla být někde mezi, ale není. Je zde jen tráva. Kus po ni naslepo šlapu, ale dojdu k plotu. Nakonec se vracím tam, kde mi došlo, že jdu špatně a vydávám se na okružní cestu. Měl to být kilometr a půl dlouhý traverz mezi dvěma cestami po rovince. Místo toho mne čeká 4,5km a dvěstě metrů dolů a pak zase nahoru.

Cestou poslouchám další podcast od Gramino. Tentokrát o mém oblíbeném Adventuremenu. Z toho mi pěkně vyhládne, a tak si najdu pěkné místo v závětří a chystám své oblíbené Tikka Masala. Po jídle se vydávám na cestu dále. Fouká a prší. Když vystoupám do průsmyku Colle del Contrasto, je opět po dešti, ale musím skrz mlhu. Protože zde vede stezka necelý kilák po hlavní silnici, beru do ruky čelovku, abych byl případně vidět, ale zas tak velký provoz zde není. O kus dál si dokonce nějaký děda vede po této cestě stádo krav, kterými vybrzdí jeden kamion. To už jsem ovšem na okraji Riserva Naturale Orientata Sambuchetti - Campanit. Zbývá domyslet, kusy a jak dále.

Sedám si na kámen a přemýšlím. Pokud se budu držet trasy S1 a tak akorát dojdu na sedlo Portella Palumba, kde bych dnes rád strávil noc. Dle mapy je zde pramen a spousta rovného místa a zároveň okraj lesa. Na holém hřebeni se mi spát nechce. Stezka se vlní více méně ve výšce 1100-1200 metrů. Výše už jsou mraky. Jít se zase topit do mlhy nedává příliš logiku, ale mají zde být neprostupné staré lesy a rašeliniště, což může mít své kouzlo. Za hodinu a půl je však tma, takže kdo ví kam dojdu ze světla a co vlastně uvidím. Holt jsem dnes ztratil až příliš mnoho času, částečně mou vinou a částečně nejrůznějšími patáliemi, které mne cestou zdržely.

Nakonec volím sledovat trasu S1. Ta prochází okrajovými lesy přírodní rezervace, stromy se tu a tam rozestoupí a nabídnou mi výhled na okolní kopcovitou krajinu. Tohle je mi na této cestě největší odměnou.

• 

• 

Cestou vyplaším stádo divokých prasat, která pak pěkný kus cesty valí přede mnou. Spát dnes v hamace možná nebude od věci. Když utečou, potkávám obrovské stádo koz se zatočenými rohy. Okamžitě si vybavuji Carcoolku a zpívajícího kozla.

Pokračuji po cestě a najednou se mi zdá, že nějak moc stoupám. Ano, místo po S1 stoupám na sedlo Portella Pantamo, kudy bych sestoupil, kdybych se rozhodl pro okružní cestu výše. Otáčím to a vracím se na S1.

V pět už se stmívá a padá mlha. Když dorazím na sedlo Portella Palumba, už je tma. Rovného místa je zde dost, ale všude kolem jsou ploty. Proto se vracím asi 300 metrů zpátky do míst, kde jsem viděl rovné místo mezi stromy. Tudy scházím níže, až najdu ideální místo pro nocleh, odkud nebudu vidět ze silnice skrz křoviny. Jsou zde dva stromy, tak by se zde dals zavěsit i hamaka, ale začíná pršet. Tarp zvládám postavit mnohem rychleji. Za pár minut mám hotovo. V pauze mezi dešti si uvařím večeři a v osm už spím jako dudek. Celou noc leje jako z konve, ale já jsem v suchu.

24,5km 875m  685m