Granada

I když jsem měl na poslední noc před odletem zabookovaný nocleh ve stejném hostelu v Malaze jako na počátku treku, tak jsem se nakonec rozhodl zůstat v Granadě dvě noci. Jednak se mi hostel v Malazw, ve kterém jsem nocoval, naprosto znechutil a druhak mne Malága nezaujala tak jako Granada, kterou jsem chtěl posledního dne ve Španělsku pokud možno projít úplně celou a užít si všech krás, které skrývá. Proto jsem hned dalšího rána po skončení treku vyrazil do ulic města a hledal podnik, kde bych se nasnídal. Počasí bylo od rána ponuré a chladné a já byl rád, že jsem stihl ukončit trek dříve, než podzim udeřil naplno. Jak tento tak i další den z velké části propršely.

Podnik, kde bych se dobře nasnídal jsem však hledal dlouho a marně a až v minutě největšího hladu jsem narazil na zařízení restauračního tipu, které mne konečně dostatečně oslovilo natolik, abych zde strávil svůj čas a utratil své peníze. Pořádně jsem se zde nasnídal a po té jsem se ulicemi města vypravil hledat cestu na zdejší palácový komplex Alhambra.

Cestu vzhůru jsem našel poměrně snadno, horší to bylo s nalezením pokladen, kde bych si zakoupil vstupné do komplexu. Nakonec jsem je našel, tou dobou už však byly vstupy do vnitřních prostor hradů, pevností a paláců vyprodány a mne čekal stejný osud jako na hradě Wawel v Krakově a tedy prohlídka jen venkovních prostor komplexu. Kupuji si tedy lístek do zahrad a musím říci, že jsem spokojen a co jsem viděl mi bohatě postačilo. Prošmejdil jsem snad každý kout a uličku, kterou jsem mohl, výhledy na město pode mnou byly parádní a já strávil pěkný kousek dne v historickém jádru města. Posléze jsem zamířil zpět do ulic a hlad mne přivedl zpět do podniku, v němž jsem prvního dne po příjezdu tak skvěle večeřel. Opět si dávám výbornou polévku Gazpacho a posléze další rybu z nabídky. Je vskutku vynikající. 

Po obědě se vracím na hotel, kde si nějakou dobu poležím a posléze se vydávám na celodpolední toulky historickými uličkami města. Není snad kout nebo ulice, kterou bych nevymetl, není snad kostelík, který bych neviděl ... i když to asi přeháním. Na večer přicházím na náměstíčko před kostelíkem, kde hraje partička cikánů na kytaru a další pouliční hudební nástroje. Parádní poslech a naprosto jedinečná atmosféra. Nakonec však mířím na předplacenou večeři i s flamengoshow. Na hotelový pokoj se vracím až za tmy. Dalšího dne opouštím toto malebné městečko a mířím zpět do Malágy, odkud mne čeká let do chladné Vídně. Je zde nejen pořádná zima, ale i noc nastupuje mnohem dříve, než jsem si za poslední dny zvykl.

← Sierra Nevada - Den 11.