Dohra

13.11.2023

Když se ráno probudím, jsou dveře mého pokoje otevřené dokořán (#fuckup č45), ale nic mi naštěstí nechybí. Jsou rozbité a nejdou pořádně dovřít. Tohle není zrovna příjemný pocit. Balím si věci a odcházím. Najdu si podnik, kde se nasnídám a pak mířím na autobus. Neustále si hraji s myšlenkou, že bych se otočil a pokračoval ve své horské cestě napříč rozpáleným krajem. Alpujarra, ale už jsem slíbil, že zítra doletím domů a vydáme se na další cestu. Navíc už jsem vyhodil 90 euro za letenku, přebookování by vyšlo na dalších 45 a doplatek ceny na dalších 150. Tohle se nevyplatí.

Čekám na autobus, který má 15 minut zpoždění, ale mám čas, tak mi to nijak nevadí. Do oka mi padne automat na chlazené nápoje a Cola mi po včerejším večeru přijde docela vhod, a tak vhazuji minci a beru si jednu plechovku. Když ji otevřu, rozprskne se její obsah na celé kolo (#fuckup č.46). No to už si fakt ze mě děláte prdel.

Sedám si do autobusu a beru takové místo, abych viděl na zavazadlový prostor. Po všech těch fuckupech už jsem tak paranoidní, že se bojím, aby mi ho při mém štěstí neukradli. Celou cestu zavazadlový prostor nezpouštím z očí. Stejně jako před týdnem se ubytovávám v ECO hostelu a po zbytek dne se poflakuji v Grandě. Už k večeru mne však začíná svědit celé tělo a u večeře se začínám škrábat. Jsem docela překvapen, když si z tváře seškrábnu zlatohnědý hnisavý strup. Že by štěnice? Určitě ne! Další Další den už se škrábu o poznání více a na mém těle vyskakují obrovské asi 1cm veliké a neskutečně tvrdé boláky s hnisavým bodem uprostřed. Nevím, co mne pokousalo, zda blechy nebo štěnice, ale příjemná tečka za tímto výletem to není. Další den už raději trávím výhradně na letišti, kde na facebook sepisuji shrnutí celé trasy a všechny fuckapy, které mne zde potkaly:

I když se může zdát, že ty treky jsou lážo plážo záležitost, které si musím prostě vždy užívat, někdy se přeci jen naskytnou nějaké ty FuckUpy a záležitosti, které člověku znepříjemní to cestování. Tentokrát jich je však tolik, že tuhle cestu předčasně končím a až o ni budu psát, pojmenuji ji jako “Cesta plná FuckUpů”

1) Na hřebenech Sierra Nevady napadl nečekaně sníh a v příštích dnech tam má být -12 až -16 stupňů. Beru si teplejší věci a nesmeky a cestu přeorganizuji. Půjdu v protisměru, pak si dám noc v Lanjarón a přejdu na Alpujarra Trail

2) V den odletu se cítím celkem nachlazen. Věřím, že to přechodím. Cesta letadlem je však utrpení. Hlava mě neskutečně třeští po celou dobu letu.

3) V neděli je zavřený Decathlon, kam musím pro plyn. O den cestu tedy odkládám. Trávím den v Granadě, kde k mému překvapení neskutečně mrzne.

4) Jedu z Decathlonu, ale autobusu nestartuje motor a nejdou zavřít dveře. Nakonec to ale rozjede.

5) Policajt na nádraží mi zabaví nůž a fotí si můj pas.

6) Vlak mi jede až odpoledne a na místě budu až v pět večer. V šest pomalu zapadá slunce a začíná se stmívat. V sedm už bude tma. Další den je tak ztracen.

7) Necítím se úplně zdráv na spaní na mraze a bloudění temnotou, jsem unavený a v sedm bude tma a chození po tmě taky stojí za hovno. Chci se někde ubytovat na začátku cesty, ale všechny ubytování jsou obsazeny. Zkouším psát tedy na ubytovnu pro poutníky, ale ne, ta je jen pro poutníky na svatojakubské stezce a ne pro tuláky na horských stezkách. Děkuji, prokázali jste vskutku křesťanskou pomoc bližnímu.

8) Jak tak kontroluji meil a hledám odpovědi z hotelů, kam jsem psal, zjistím, že ve spamech mám zprávu od travelight.cz. V příštích dnech pořádají festival “Život na treku,” kterého jsem se chtěl zúčastnit. Nebylo místo, tak jsem si tam hodil hlídáčka. Vědět to, nikam neletím. Jsem tam a ne na této cestě plné utrpení.

9) Je tma a já lezu do nejvíc strmého kopce bez značené stezky. Není zde jediný značený kámen ani kolík a cestička vlastně taky ne. Z výhledů nic nemám a už mě to nebaví, ale svah je tak strmý, že si není kde lehnout. Stromy pro zavěšení hamaky taky žádné. Jen keře. Potím se jak prase, umýt se není kde a musím tak spát.

10) V noci mrzne a ráno jsem ještě nemocnější. Taky mám pořádného vlka, takže další den sotva chodím jak to řeže.

11) Chci si uvařit, ale rozpadá se mi vařič. Nevím zda prošel kontrolou na letišti nebo se z něj všechny šroubky vytřepaly samy od sebe cestou, ale musím ho sešroubovat dohromady. Opravuji ho manikůrními nůžkami, ale nožem by to šlo určitě lépe.

12) Cestou mě zastaví správci národního parku a podrobují výslechu kam jdu, kde hodlám nocovat, jak dlouho a tak dále. No nebyl to moc příjemný pokec.

13) Jak si tak šlapu na horskou útulnu, kde dnes hodlám nocovat, urve se mi hrudní přezka na novém batohu. Prostě z ničeho nic odstřelí někam do lesa. Jdu ji hledat a večer ji provizorně přivazuji na batoh.

14) Jsem v kamenné dokonale izolované chatce s kamny. Je zde i dřevo, a tak si chci zatopit v krbu, komín má však úplně v piči a veškerý kouř jde dovnitř. Hasím to, ale už to nevyvětrám. Venku mrzne, uvnitř je udírna. Navíc se mi rozjíždí zip u spacáku. Dobrou noc.

15) Další den mi není moc dobře. Chraptím, bolí mě na plících a je mi zle i od žaludku. Ale odpoledne to rozchodím a nakonec přes ty hory celkem letím a i když přehlédnu rozcestí a zajdu si, tak ujdu přes 30km.

16) Nemůžu však dýchat nosem, kurevsky to pálí, studený vzduch tak tahám celý den ústy rovnou do plic.

17) Během pauzy na oběd si všímám, že powerbanka asi nenabíjí čelovku. No, snad to bude v pohodě a jen nesvítí ta kontrolka.

18) Ne, není to kontrolkou. Čelovka mi zhasne večer v mokřadech a už se nerozjede. Na tom nejdebilnějším místě si vařím za světla telefonu a hledám záložní ruční svítilnu. Hamaku věším na okraji prvního lesa, který najdu.

19) V noci je pořádná zima, mám totálně ucpaný nos a dýchám jen pusou. Už třetí noc neumím usnout.

20) Ráno se cítím tak nemocný, že sotva šlapu. Co pět kroků zastavuji, co 100 metrů si sedám pod strom a odpočívám. V půl druhé odpoledne mám za sebou jen 3,5km. Ležím na louce a nemám sil. Cesta na hřeben je blbost. I když mi bude zítra lépe, asi by mě to studené počasí hned zase odrovnalo.

21) Chce to strávit noc v posteli a teple, a tak si rezervuji apartmán ve vesnici níže na svahu hor. I když jdu po zbytek dne skoro pořád z kopce, musím si dávat přestávky abych vydechl. Mám neskutečnou žízeň a problémy s termoregulací. Když v šest večer zničený konečně dojdu k apartmánům v Lalores, nikdo tam nečeká. Po telefonu mi oznámí, že mě neubytují. Dělám si rezervaci v hotelu o pět kilometrů dále za dvojnásobnou cenu a šlapu tam po tmě po silnici, na které jezdí auta.

22) K vrácení peněz se booking.com moc nemá

23) Když dojdu na druhý hotel, zjišťuji, že týpek co mě ubytovává, kolem mě jel zrovna když jsem telefonoval s jeho šéfem ohledně ubytování. Mohl mě svést, ale nevěděl to.

24) Nevím jak fungují sprchy ve Španělsku, ale večer neteče teplá voda, a tak si musím dát studenou sprchu

25) V deset večer mne chytne neskutečná zimnice, a tak je mi jasné, že ani zítra asi daleko nedojdu a na hřeben nepůjdu už vůbec. Na další noc opět rezervuji hotel asi o 24km dále.

26) Ráno chci zaplatit ubytování a jídlo, ale nefunguje mi má rakouská platební karta, na které mám většinu peněz na cestu. Zkouším ji během dne ještě několikrát, ale nemůžu s ní ani vybrat.

27) I když mám super solární nabíječku na batoh, tak slunko věčně svítí přede mnou.

28) Když plním vodu, převáží se můj batoh a padá na kameny. Nová solární nabíječka za tři a půl je samozřejmě poškrábaná.

29) Cestou mi někde zmizela nafukovací karimatka, kterou jsem nosil zamotanou v té normální pěnové. Vracím se kilometr a půl, ale nikde ji nevidím.

30) Pořád se necítím zdravý, a tak jsem rád, že jsem si rezervoval pokoj na hotelu. Je čistý a krásný, jen má okna nad hlučnou hospodou. V jednu vyhážu celý batoh, abych našel špunty do uší.

31) Taky úplně odkládám hřebenovku na neurčito. V dalších dnech plánuji dojít po úbočí hor do Lanjarón, kde začíná druhý trail. Mikinu, rukavice, teplé ponožky, nepromokavé ponožky, dlouhé kalhoty a nesmeky tahám další dny 30 stupňovými vedry úplně zbytečně.

32) Všímám si, že mám batoh asi tak těžký, až mi to ohnulo jednu trekovou hůl

33) Je mi horko, neskutečně se potím a moc mě bolí břicho. Mám taky nějakou depku. Jdu cestou a všude kolem mne se plazí hadi. Během půl hodiny potkám tři. Ještě aby mě tady s mým štěstím něco kouslo. Taky si všímám, že v téhle výšce nerostou prakticky téměř žádné stromy a protější svahy jsou úplně holé. Kde budu spát, když nebude kde zavěsit hamaku? Na zemi mezi hady?

34) Odpoledne mne škubají střeva a dostavuje se neskutečný průjem. Samozřejmě jdu místy, kde si ani nemám kde odskočit. Dávám si uhlí, ale ani další hodiny mi není dobře. Je mi taky moc horko a potím se.

35) Večer se blížím útulni pro poutníky, a tak mě napadá, že bych tam přespal. Volají mi zpátky, až když jsem dva a půl kilometru daleko a mám za sebou nejprudší kopec této cesty. Škoda, mluví česky, ale znova to jít zítra za denních veder nehodlám. Dnes přespím v hamace v lese.

36) Jdu si tak lesem, je tma a najednou přede mnou něco vyskočí. Je to divočák. Naštěstí mě nechá být a běží kolem mne dále. Za ním jich utíká asi dalších 20.

37) Chci si uvařit, ale zjišťuji, že mám opět rozbitý vařič a jeden šroubek úplně chybí. Hledat šroubek za tmy v jehličí je jako hledat jehlu v kupce sena. Funguje, ale není úplně stabilní a třepe se. Během vaření tak musím držet rendlík nad plamenem v ruce.

38) Ráno v lese, ve kterém spím, slyším střely. Začal hon na horské kozy. Naštěstí mě čeká sestup do městečka pode mnou.

39) Chci si dát snídani, ale servírka je tupá omrzlá debilní píča, která umí jen španělsky a zkazí mi náladu na další půlku dne.

40) Večer konečně přicházím do Lanjarón, kde mám začít druhou cestu, než sem dojdu, tak si málem zvrtnu kotník a ještě dlouho to pak bolí, ale přejde to

41) Přišlo mi symbolické druhý trek začít jako úplně novou cestu, proto jsem si tady rezervoval hotel, abych si odpočinul před novou cestou. Plánoval jsem to tak vlastně celou dobu. To město je však strašná díra a hotel je jako z hororu. Staré vybavení, popraskané zdi, špína, hnus. Koupelna smrdí po zkažených vejcích, roleta na balkon je zaseknutá. Střízlivý bych tam neusnul a říkám si, proč jsem do toho města vůbec lezl. Nic tu není, vypadá strašně spustle. Nahoře mezi stromy by mi bylo lépe a nemusel jsem ten kopec šlapat ráno znovu

42) Chci si dát někde jídlo, ale všude je zavřeno. Jediné zařízení restauračního tipu, které bylo otevřeno, jsem viděl na začátku města naproti benzice. Vracím se tam napříč městem duchů. Když vidím, co tam ti lidé jedí, natahuje mě žaludek. Vypadá to jako ohřátá konzerva pro psa. Dneska si vystačím s chmelovou polévkou.

43) Chci si nabít záložní svítilnu, kterou používám místo čelovky, ale nejde to. Když vytáhnu kabel, vysype se celý nabíjecí systém. Tady mi bouchly saze. Končím, jebu na to. Kopuji si letenku do Vídně. Jel jsem sem, abych přešel Sierra Nevadu po hřebenech, než napadne sníh. Sníh napadl a mrzlo tam, tak jsem změnil směr. Nemoc mě vyhnala z hor do nižších poloh. Místo hřebene šlapu po úbočí hor v 30 stupňových vedrech se zimní výbavou na zádech. Od sedmi do sedmi je tma a já už nemám ani čelovku ani baterku. Mám si další týden svítit telefonem? Už se vidím, jak s telefonem v ruce dělám přístřešek, někde věším hamaku nebo to vše druhý den takto balím. Tohle nemám zapotřebí. Co den to jeden průser za druhým. Adios!

44) Když se ráno vzbudím, mám rozražené dveře od pokoje. Dveře jsou rozbité a nedají se zavřít. Super.

45) Je večer, sedím v Granadě a mám neskutečnou zlost. Vrátil bych se do Lanjarón a dal se na trek dále, ale už mám letenku a slíbil jsem, že zítra dojedu. Večer se začínám docela škrábat a po těle mi vyrůstají v liniích hnisavé boláky. Má největší obava se naplnila, hotel byl prolezlý štěnicemi.

Po návratu peru veškeré oblečení na 90 a batoh s věcma nechávám až do dalšího dne zabalený do dvou plastových pytlů v kufru od auta mé přítelkyně. Sám se další 4 dny koupu šampónem proti blechám. Něco takového už mne potkalo ve Španělsku čtyřikrát, v takovém množství a tak intenzivně však poprvé.

Za rok to třeba zkusím znovu. Nebo jindy. Nebo třeba vůbec. Snad mi budou bohové poněkud více nakloněni.

Cestujte, je to opravdu príma!

Alternativní přechod Mallorcy →

← Andalusia Trail - Den 6.