Andalusia Trail, aneb cesta plná fuckupů

3.-15.11.2023

A je to tady. Letní sezóna v Tyrolsku je opět u konce a já vyrážím na svou další cestu. Jako dosud každý podzim opět mířím do Španělska, kde je o poznání tepleji a slunce také zapadá mnohem později, než ve střední Evropě. Dlouhobější plán počítal s cestou majáků O Cammino Dos Farros na severním pobřeží Španělska, ale jak během plánování zjišťujeme, listopad je pro návštěvu tohoto místa asi ten nejhorší možný měsíc - zataženo, chladno a téměř neustálý déšť. Papíry s plány na cestu s možnými ubytováními tak nakonec hážu do koše a dva dny plánování jsou v tahu. Volba nakonec tak padá na Mallorcu, kterou jsem po GR221 už jednou prošel a od té doby toužím přejít ji znova vlastní cestou. Po Mallorce by se dala zvládnout ještě sousední Menorca, než tam však s mou paní zamířím, chci přejít Sierra Nevadu, kterou jsem loni obešel po GR240. Byl to dosud můj nejdelší trek a vzpomínky na něj jsou tak silné, že se chci do oblasti vrátit.

Sierra Nevada je nejvyšší pohoří pevninského Španělska a nejvyšší vrcholy zde dosahují výšky 3000-3500metrů, proto to chci stihnout hned na začátku listopadu, než vrcholy hor zakryje sníh. Navíc mám k Sierra Nevadě jeden dluh, když jsem loni vynechal jeden úsek GR240 a přešel ho po hřebeni. Jaký je tedy plán?

Chci vystoupat z Lanjarón na hřeben, přes třítisícovky si dát hřebenový pochod do průsmyku Puerto de la Ragua, zde přejít na GR240 a po vynechaném úseku přejít na Alpujara trail podcházející hory údolím a dále vedoucí po svazích protějších kopců a nabízející tak výhledy na Sierra Nevadu. Chce to jídlo minimálně na 6 dní, takže počítám s tím, že to bude docela fuška.

S blížícím se koncem měsíce čekuji webkamery v Pradolanu a nemůžu uvěřit vlastním očím. Zatímco loni byly kopce holé ještě v polovině listopadu a bylo zde neskutečné vedro minimálně po celou první polovinu mého putování, nyní je zde docela dost sněhu (#fuckup č.1). Od plánu vydat se sem však neustupuji. Holt si vezmu nesmeky a více teplého oblečení.

Je sobota, den mého odletu do Malágy. Budím se s ucpaným nosem, dutiny mne pálí skrz na skrz hlavy (#fuckup č.2). V brzkých ranních hodinách kontroluji předpověď pro Pico de Mulhacén a Pradollano. Další dny zde má neskutečně mrznout a teploty spadnout až na -12°C (#fuckup č.3). Představa, že zde klepu tři dny kosu v mém Cumulus lite line 400 je odstrašující. O pár dní později se však má výrazně oteplit a teploty i takto vysoko vystoupají nad nulu. To mi přijde mnohem lepší, a tak cestu na poslední chvíli přeplánuji. Pojedu do Fiňany, odkud vystoupám vzhůru do hor a v prvních třech dnech se budu pohybovat po níže položené GR240. Na hřeben vystoupám až v teplejíšch dnech. Po té sestoupím do údolí a vydám se na GR142 - Alpujara trail.

Když se nad tím zamyslím, má to spoustu dalších výhod. Nemusím hned první den zdolávat 2250 výškových metrů s plně naloženým batohem. Rozchodím se na nižších stezkách a budu postupně snižovat váhu batohu o ujedené jídlo. Svůj výstup na hřeben zahájím z vyšších poloh a místo jednorázového výstupu budu spíše mírně stoupat až k nejvyšším vrcholů, ke kterým dorazím s polovičním batohem. Nejvyšší partie hor, kde mne čeká asi nejhorší terén, tak budu zdolávat s mnohem lehčím batohem a po zdolání větší části hřebene mne nedude tak moc mrzet, když to pro nepřízeň počasí a přírodní podmínky budu muset ukončit dříve. Pak už jen sejít do Lanjarónu a odsud se dát po Alpujarra trailu zpátky do Fiňany, kam jezdí vlak. Nakonec mi z toho vychází nohem lepší plán cesty, než byl ten původní. Celkem se mi zamlouvá a už se ho nepouštím.

KDYŽ VŠE KRÁSNĚ VYCHÁZÍ

Je půl sedmé večer a já přilétám do Málagy. Můj batoh se na páse objevuje mezi prvními. Okamžitě ho beru a mířím na vlak. Autobus z letiště do Granady je sice plně obsazen, ale v osm jede z centra další. Ten s přehledem stíhám a přejíždím do Granady. Jsem zde v půl desáté a mířím na hostel, který má recepci do jedenácti. V deset jsem ubytován a jdu se projít městem. Místní Decatlon má dle webu 27 plynových kartuší. Hned ráno tam zamířím, jednu si vezmu a pak hurá vzhůru do hor. To není jako loni, kdy jsem k vůli shnánění plynu ztratil jeden celý den a půlku dalšího, k vůli komplikované dopravě. To je paráda, když vše vychází skvěle, říkám si, když večer usínám. Tenhle výlet bude super!

Trable v Granadě →