Přechod Madeiry

16.4.2024

Je pondělí ráno a zítra v brzkých ranních hodinách nám letí letadlo z Vídně na Madeiru. Letadlo by se mělo od země odlepit už v 6, takže abychom tam už tak ve 4 ráno byli. Tou doubou však MHD ještě nejezdí a taxík by nás stál majlant, takže je nesmysl hledat si ubytování v centru Vídně pro tuto noc. Místo toho se rozhodneme přespat přímo na letišti, což ovšem znamená jediné - musíme tam být už dnes večer. Já přitom ještě nemám ani sbaleno a musím do Břeclavi na očkování proti vzteklině. No, hdádám, že celkem plavu.

Den nakonec proběhen bez potíží amáme více času, než jsem čekal. Jen to očkování mi po naši vzájemné konzultaci nedopadne, protože bys se nestačil dostavitna další dávku v přesně vypočítaném termínu. No, snad mne na Balkáně letos nic vzteklého nepokouše. Docela zbytečná cesta do Břeclavi a zase zpátky, ale tak stejně jsem neměl už nic lepšího na práci. Sbalit jsem se stihl v rychlosti už ráno. Mám v tom docela praxi.

Večer už sedíme ve vlaku do Vídně, kde ještě řešíme nějaké věci a nakonec se přesouváme na letiště, kde nás čeká předlouhá probdělá noc. Já si zde roztáhnu karimatku a prá na ni i na chvilku usnu, ale stejně jsem po zbytek dne unavený a rozbitý jak Stalingrad. Po zbytek dne tak usínám, kde se jen dá, nikdy ne však hlubokým spánkem a pořádně. Vždy jen tak lehce na chvíli a za chvíli zase vystřelím z lehkých dřímot, do kterých má hlava upadá. Tento den je opravdu divný a vyčerpávající.

Z letiště na Madeiře míříme do Funchalu, kde se nám podaří na první poku sehnat plyn. Obchůdek jsem našel dík komentáři na IG a jsou zde opravdu milí. Až mi to připomene loňskou půjčovnku kol na Mallorce, kde byla stejně úžasná stará paní, která nám dovolila přes den nechat u nich batohy a hodně si s námi popovídala o cestování. Doknce dostaneme darem už načatou kartuši. Až naši cestu dokončíme, mám zde zbyteknašeho plynu odevzdat zase pro další chodce. Tento krámek určitě doporučuji.

Plyn máme avyrážíme na jídlo. Záhy však na ulici potkáváme partičku Čechů, kteří snámi přiletěli stejným letadlem a kteří vyráží na stejný trek jako my, jen v protisměru. Okamžitě je mi jasné, co hledají a tak hned volám. "Pro plyn? Pro plyn?" "Ano!" "Tak tady doprava."

Zastavíme se spolu, prohodíme pár slov a zase se loučíme s tím, že se potkáme někde cestou.

Než zamířime do Machiva, kde máme ubytování pro první noc, hledáme si restauraci, kde se najíme. Tam zjišťujeme, že autobusem se tam dopravíme až v pět večer a to je docela pozdě. Na první den jsme totiž plánovali hodit si věci na ubytování, přesunout se na nejvýchodnější cíp ostrova Furado a odsud dojít pěšky zpět do Machica a odsus dalšího dne v našem pochodu pokračovat. Pokud však do Machica dorazíme až v pět večer, tak z našeho úvodního pochodu nic nebude. Stejně jsme tak zničení, že bychom to asi dnes nedali a já usínám, kde se jen dá.

Nakonec bereme taxík a jsme rádi, když ve tři dorazíme na ubytování, kde okamžitě usneme tvrdým spánkem. I když se za dvě hodiny probudíme, stále nejmsme úplně fit a jsme rádi, když se dontíme přebalit batoh, zajít do obchodu a nakonec počilovat na pláž. Bus by nás na start dnes asi v rozumná čas neodvezl a šlapat pak 16km v tomto stavu je taky hovadina.

No nic, počilujeme si na kemnném molu, odkud pozorujme desítky krabů a pijeme kolu. Poloostrov si necháme na konec našeho putování. Posunout to o den, asi nestihneme v čas dorazit do ubytování po skončení treku, které jsme si zabookovali už do předu a kde na nás bude čekat auto, které mám zamluvené na poslední dva dny na ostrově.