Masca

16.5.2023

Na poslední den jsme plánovali prošmejdit hory v okolí vesničky Masca, což je malá usedlost skrývající se v těch nejkrásnějších horách, jaké na tomto ostrově najdete. Kdysi sloužila jako útočiště pirátů a dosáhnout se dala buď skrze soutěsku od moře, kudy vede poměrně náročná stezka nebo po úzké stezce na mule, čemuž odpovídá i úzká neskutečně se klikatící sem vedoucí silnice. My tudy jeli za temné noci a to je lidičky nezapomenutelný zážitek.

Původně jsem zde chtěl dojít pěšky či případně dojet autobusem a dalšího dne se toulat zdejšími kopci. Ze Sweet Home Masca nám však napsali, že bude lepší, když si pro cestu sem pronajmeme auto, což jsme také na poslední chvíli po dokončení treku učinili. Z celodenního hikování napříč tímto výběžkem se tak nakonec stal spíše takový menší road trip. Návštěva tohoto místa však stojí za to a doufám, že se sem jednou vrátím a hezky pěšky to tady prošmejdím.

Mirador de Cruz de Hilda

Původně jsme sem chtěli dojít, abychom navštívili již zmiňovanou soutěsku Masca, na to je však zapotřebí včasná rezervace a tu my jsme neměli. Z rukávu jsem tedy vytáhl záložní plán, projdeme se po hřebeni nad soutěskou. Cestu jsme započali od Kavárny na vyhlídce Mirador de Cruz de Hilda, která byla jen pár minut cesty od našeho ubytování a kde jsme si také dali ranní drink (kafe/džus, NO ALCOHOL). Pak jsme ovšem vyrazili na tůru po vcelku zajímavém hřebeni, odkud byly překrásné výhledy na všechny strany. Vítr však foukal tak silný, že jsme to v polovině cesty byli nuceni otočit a vrátili se k autu a započali tak svůj roadtrip po vyhlídkách, které ovšem opět halila mlha. Celkem mi to připomnělo naši prvodenní návštěvu pralesa Anaga na opačné straně ostrova. Nakonec jsme dojeli až do údolí na druhé straně hor, kde jsme poobědvali. Cestou zpět už jsmě měli o krapítek větší štěstí na výhledy.

• 

• 

• 

El Baracán

První zastávkou byl El Baracán, kde se valila mlžná mračna neskutečnou rychlostí a opět foukal tak silný vítr, že se nedalo nikam dále dojít. I přesto jsem to dále zkoušel. O něco větší štěstí jsme měli o pár desítek metrů níže. Zde jsme se proběhli i na vyhlídkový bod, který je asi i celkem fotogenní místo a za lepšího počasí celkem instapoint. Pak jsme se promrzlí navrátili do vozu a pokračovali dále.

• 

• 

• 

• 

Vesnice Masca

Samozřejmě nesmí chybět snímek z Mascy, který najdete na instagramu snad každého, kdo Tenerife navštívil. Kdykoli tuto fotku vidím, hned vím, kde ji dotyčný pořídil.

Mirador de Cherfe

V odpoledních hodinách jsme se po úzké neskutečně klikatící se silnici rozhodli Mascu opět opustit. Za denního provozu to byl snad ještě větší zážitek, než v noci, protože zde byl neskutečný provoz a byla potřeba vyhýbat se protijedoucím vozidlům. O další znepříjemnění cesty se postaraly okolo se pasoucí kozy přebíhající přes cestu. Odměnou nám však byl výhled z Mirador de Cherfe, ze sedla, kde jsme se s tímto malebným kouskem ostrova nadobrou rozloučili a zamíříli objevovat jeho bezprostřední okolí. Například Los Gigantos, obrovské útesy trčící ze slaných vod, skály, které jsou hradbou obepínající kdysi pirátskou domovinu.

Los Gigantos

Punta de Teno

Na večer pak byla v plánu návštěva majáku Punte de Teno, kde jsme si mysleli, že bude úchvatné pozorovat západ slunce. Prostě trocha té romantiky. Bylo by to super, kdyby stejný nápad nemělo dalších stopadesát lidí. Ale i tak to byla celkem pěkná podívaná. Kdo by však chtěl dojít až k majáku samotnému, bude zklamán. Přístup je uzavřen a nedostanete se k němu blíže, než já s mým telefonem na snímcích. Odsud jsme zamířili do Los Christianos, kde jsme měli trávit poslední den v dovolenkovém stylu a tedy jezením a válením se na pláži. Při tom jsme si oba parádně spálili záda. Já tolik, že nosit třebas jen tričko bylo velice bolestivým zážitkem. A to jsem hned po návratu vyrazil na pětidenní trek přes Malou a Velkou Fatru s batohem na zádech. Loupal jsem se neskutečně a první den byl nevýslovným utrpením. I těch šest hodin v letadle dalšího dne stálo za to. Nebuďte blbí jako my a mažte se.

• 

• 

• 

• 

---

Závěrem

I když mne trek samotný příliš nenadchl a nechápu, proč z něj lidé dělají "must see" záležitost, samotné Tenerife je určitě zajímavé místo. Nejšílenější je, jak často a moc se zde mění krajina a podnebí s každým dnem na cestě napříč ostrovem. Už jen proto se zde pravděpodobně jednou vrátím a přejdu jej vlastní cestou, vystoupám až na vrchol Teide a vezmu si mnohem více času na toulky Anagou a Mascou. Přeci jen tudy vede GR131 přecházející všechny Kanárské ostrovy, takže zase o důvod více se zde vrátit. Proč však chodit dvakrát tu samou trasu a v rámci přechodu Kanárů to nevzít trošku jinudy, že ano?Nebudu vám ostrov hanit ani doporučovat. Fotky jste viděli, můj názor znáte. Dyžtak si sem zajeďte a uvidíte sami.

Cestování zdar!

Na hřebenech Velké a Malé Fatry →

← GR131 - Den 5.